Vengeance 3

Poznámky autora:
V životě přijdou chvíle, kdy se budeme muset rozhodnout.
A budou to právě naše volby, které o nás vypoví nejvíce.
Přijde bolest a smutek, ale i přesto život půjde dál.
A jednou, když to budeme nejméně čekat si štěstí a láska najde i nás…
a když jí to nedovolíme, tak nás neopustí a to nikdy… stačí jen snít a věřit.

Angel jen tak stál neschopný slova.
„To po něm nemůžete chtít!… Gilesi tohle je šílenství…“ stoupla si před hnědovlasého upíra Willow. Angel ji však odstrčil a pohlédl na Lestata.
„Není nad čím přemýšlet, udělám to!“
„Tohle není dobrý nápad,“ zkusil to Oz.
Giles začal opět vnímat. „Jakou máme jistotu, že nám nelžete. Můžete Angela zabít a přitom to Buffy nemusí oživit…“
„Jak jen můžete nad něčím takovým přemýšlet!“ Will už začínala chytat zlost.
Angel ji však ignoroval, místo toho se chytil knihovníkových slov: „To je pravda, jestliže budu souhlasit, chci mít jistotu, že Buffy bude žít.“
„Angele přestaň, ty se nebudeš obětovat, najdeme jiný způsob! Musí přece existovat…“
„Willow“ zatřásl s ní: „Poslouchej, prohledali jsme vše, není jiná možnost! Jediný způsob, jak Buffy vzkřísit je napsán v té knize!“ opět se otočil k Lestatovi: „Jak už jsem řekl, chci důkaz.“
„Dobrá tedy, dám ti důkaz, po kterém tak toužíš… ale mám podmínku. Tihle odejdou!“ ukázal na Will, Xandera a Oze.
„To ani náhodou…“ namítal Xander.
„Pochopte musím chránit knihu a sám sebe,“ protáhl se upír.
„Ale proč zrovna my?...“ nechtěl se s tím Xander smířit.
„Neboť Vás tady není k ničemu potřeba! Angel tady zůstane, abych měl jistotu, že se nepokusí uprchnout…“
Lestate pohlédl na upíra s andělskou tváří, věděl, že se nepokusí o útěk, avšak nenechal si ujít jediné rýpnití navíc.
Angel zaťal obě pěsti, ale mlčel. Nebude riskovat, že si to ten úlisný paňáca krajkách rozmyslí.
Lestate se pousmál a pokračoval: „A tady pan knihomol mi pomůže rituál připravit.“
Giles odlepil pohled od upíra a zaostřil na ty tři. „Měli byste jít, my to tady zvládneme…“
„Ale…“ namítla Will.
„Já vím, že chcete pomoci. V této chvíli však nejvíce pomůžete, když vyhovíte jeho požadavkům.“
Will vypadala sklesle,nechtěla Buffy opustit, Oz překvapeně zíral na Gilese a Xander byl naprosto vytočený.
Willow si v hlavě uspořádávala myšlenky. Giles má pravdu, koneckonců, jestliže to Buffy zachrání… pohlédla na Angela. Obdivovala ho! Pro lásku obětuje život. Pustila Ozovu ruku a přešla k němu: „Angele… já…“
„To je dobré Will, nemusíš nic říkat,“ usmál se na ni.
„Ale ano musím… děkuji!“ objala ho.
Oz k nim došel podal Angelovi ruku: „Máš srdce na správným místě… sice netluče, ale i tak, máš ho tam!“ Angel se usmál: „Díky.“
Oba se na něj ještě naposled podívali a Will vyhrkla: „Buffy by s tím nesouhlasila,“ vyšli z vili.
Buffy nesouhlasila už s hodně věcmi, které udělal. Ona ale musí žít… je to přemožitelka a svět ji potřebuje… a navíc… nemůže zemřít, protože… protože ji miluje a to víc než svůj život!. Před starostovým vzkříšením, když z ní pil… mohla zemřít,ale i přesto odhodlaně nastavila své hrdlo upírským tesákům a tím ho zachránila… a teď Angel zachrání ji…
Xander stál u dveří, upřeně se díval na upíra s duší… hodnotil ho. Nikdy Angela neměl příliš v lásce a taky se tím rozhodně netajil. Kolikrát je dostal do maléru…. ale na druhou stranu, kolikrát je z maléru vytáhl.Vykročil k němu, ze začátku to šlo těžce, ale jak se k němu blížil víc a víc, docházelo mu to. On ji miluje, opravdu ji miluje! Obětuje se pro ni! A to zasluhuje uznání, velké uznání...
„Angele?...“
„Xandere?“
Napřáhl k upírovi ruku: „Jsi správnéj chlap… no na upíra!“
Angel jeho ruku přijal a mohutně si s ní potřásl: „Díky“
Mladík přešel k masivním dveřím ze silného dřeva.
Upír s duší na něj ještě křikl: „Xandere?... řekni Buffy, že … že…“
„Já vím… a ona to ví taky, ale neboj řeknu jí to.“

Jakmile se dveře zabouchly Lestate nastavil ruku: „Podej mi tu knihu.“
Angel mu ji hodil.
„Opatrně, návod na záchranu přemožitelky a na smrt upíra je v uvnitř, přece nechceš, aby se sní něco stalo… a mimochodem opravdu dojemné loučení…“ provokoval Lestate.
„Ty si neměl žádné, že? Darla tě opustila, jako použitou hračku, která už se jí nelíbila…“ vrátil mu to Angel.
„Mlč nic o tom nevíš,“ zuřil upír a sevřel rukou knihu ještě pevněji.
„Raději bychom měli začít, sám jste říkal, že rituál se musí provádět za rozbřesku,“ snažil se Giles odvést pozornost obou upírů. Kdyby byly jejich oči schopny metat blesky, mohly by si ti dva otevřít vlastní elektrárnu… tak nějak by to popsala Buffy, pomyslel si knihovník.
„To je pravda… jestli sis to nerozmyslel,“ podotkl Lestate.
Angel odstoupil od obou: „Ne nerozmyslel!“
„Dobrá tedy, dejme se do toho,“ Lestate položil knihu na zem ve středu místnosti.
„Měli byste trochu ustoupit,“ upozornil je upír, který naopak přiklekl ke knize. Přejel rukou po její prastaré vazbě, zavřel oči a zhluboka se nadechl. Své zavřené oči nasměroval k obloze a spustil zaříkání v jazyce staroegypťanů. Zvedl ruce a otevřel oči. Strop, jež bránil přímému styku s nebem, začal praskat. Kusy omítky padaly hromadně k zemi, Lestate si toho však nevšímal a jen dál pronášel verš za veršem.
Angela už to začínalo nudit, už tam tak postávali a koukali na „modlícího se“ upíra pěkných pár minut a nic. Chtěl se zajít podívat na Buffy, když…
Ozval se ohlušující hrom a hned po něm se z oblohy rovnou do Lestatových rukou snesl klikatý blesk. Blesk jeho ruce nespálil, naopak, jako by se mu tam líbilo.
Angel se zarazil na místě. Upír se na něj zašklebil a blesk z rukou hodil na knihu. Ta se rozzářila. Giles si zakryl oči. Lestate na knihu sáhl a ta okamžitě pohasla. Upír opět pohlédl na Angela a se zrakem upřeným na něm, knihu bez použití sebemenšího násilí otevřel.Nikdo nepromluvil, ale Angel by přísahal, že v tu chvíli slyšel šepot tisíce hlasů.
„Proběhlo to celkem slušně,“ Lestate byl na sebe zjevně pyšný. „Je fajn, že jste byli nakoupit,“ ukázal na hromadu mystických pomůcek, které přinesl Xander. „Tohle nám opravdu pomůže. Já budu korigovat a vy,“ pohlédl na knihovníka „se řiďte mými příkazy.“ Giles neztrácel čas a s vervou se vrhl do přípravy rituálu. Angel je chvíli pozoroval. Nakonec však usoudil, že jeho přítomnost není zapotřebí… tedy aspoň zatím. Mohl by se podívat na Buffy. Jakmile došel ke dveřím ložnice, jeho ruka uchopila kliku, avšak k dalšímu pohybu se neměla. Strnule tam stál.
„To se bojíš, že se z přemožitelky stala zombie?“ opět došparoval upír.
Aby mu Angel nebyl na očích, otevřel dveře a nejistě vešel dovnitř.
Jakmile viděl její tělo na posteli, nejistota, kterou cítil tam před dveřmi, byla pryč… je to přeje Buffy... jeho přemožitelka. Dosedl na postel a vzal její drobnou ruku do svých dlaní. Byla chladná. Začal ji instinktivně třít a přitom jí šeptal: „Už brzy budeš v pořádku… já se o to postarám!“ Pohladil ji po tváři a přiblížil svá ústa k jejím rtům. Něžně po nich přejel. Zabořil hlavu do jejich sametových vlasů. Vždy pro něj byla vším… od první chvíle, věděl, že jinou nebude milovat. Chtěl jí toho tolik říct, tolik toho pro ni udělat, tolik toho s ní prožít… ale on je upír, ona přemožitelka. Jsou odvěcí nepřátelé, nebo by měli být. Ale i přes tohle a velkou nepřízeň osudu si k sobě našli cestu. Čas, který spolu strávili byl pro něj světlem v životě plném tmy. Ona dávala jeho přežívání smysl, ona a také boj který vedla. Boj ve kterém bude pokračovat.
Věděl, že s ní tráví poslední chvíle, ale nevěděl jak se sní rozloučit… zase loučení, jak tohle nesnášel… bylo to tak těžké. Vědomí, že dělá správnou věc mu to vůbec neulehčovalo… Jakmile se probudí bude ho nenávidět zato co udělal? Bude ho oplakávat?... Jak jí má vysvětlit své jednání?!
Na nočním stolku se povalovalo pero. Vzal jej do ruky a jen tak sním točil mezi prsty… Po chvíli váhání si došel pro papír začal psát:

Nejdražší Buffy!
Jsi světlo mého života, si světlo tohoto světa. Mým přičiněním tohle světlo potemnělo…
To je také jeden z důvodů proč udělám to co udělám… zní to nesmyslně, ale věř, smysl to dává. Svět potřebuje přemožitelku jako si ty, silnou, odvážnou…
Avšak celý svět je pro mne až na druhém místě, i když by tomu tak nemělo být! Na prvním místě jsi byla a vždy budeš jen ty a tvé štěstí. Jestliže to znamená obětovat se… udělám to!
Nic si nevyčítej! Nic z toho co se stalo si nemohla ovlivnit!
Kdybych jen Spikea zastavil už v L. A., tohle by se nikdy nestalo!
Buffy možná je to tak lepší… teď už tě nebude pronásledovat minulost. Můžeš jít dál, musíš jít dál, kvůli sobě. Vyjdi na světlo, užívej života plnými doušky. Celý svět ti leží u nohou.
Nevzpomínej už víc, zapomeň. Odnáším si naši lásku s sebou… si volná!
Sbohem…
Angel

Záměrně nepsal miluji tě… to by celou situaci ještě zhoršilo.
Angel si dopis v tichosti předčítal znovu a znovu… Ozvalo se zabušení na dveře.
„Dále.“
„Angele?... Jsme připraveni, měl by si jít za námi, je potřeba tě seznámit s průběhem rituálu a už nezbývá mnoho času.“
„Jasně, hned jsem tam…“ Angel složil dopis do obálky na kterou napsal jednoduše Buffy a položil jej na noční stolek. Vzal Buffyno tělo do náruče a vykročil k obývacímu pokoji. Dveře silně zabouchl kopnutím nohy. Průvan, bouchnutím dveří vzniklý, zavál dopis mezi postel a noční stolek.. To však hnědovlasý upír nepostřehl.

Někde mezi Sunnydale a L.A.
Doyle najednou strhl volant. Zaklonil hlavu. Viděl Angela… upír s dýkou v ruce s k němu blížil, ale jeho přítel se ani nehnul, nepokusil se bránit. Upír bodl, Angel zavil bolestí a s prvními slunečními paprsky, které začínaly dopadat na jeho tvář, se rozpadl v prach. Polodémon s hrůzou otevřel oči. Na místě otočil auto a vracel se zpět k Sunnydale.

V sídle

Ve středu místnosti byly vystavěny dva velké obětní oltáře. Jeden byl pomalován barvami a ornamenty života, tam položil přemožitelku, a druhý nesl ornamenty znázorňující smrt, tedy jeho oltář.
„Nerozmyslel sis to Angelusi?“ chtěl vědět Lestate, jehož koutky se nebezpečně stáčely směrem vzhůru.
„Nikdy!“
„Dobrá tedy, tělo přemožitelky si správně položil na oltář Samake, oltář života. Ty zaujmeš místo na oltáři Kešake, oltáři smrti. Přesně při rozbřesku ti bude probodnuto srdce posvátnou dýkou Hazer …“
„A tu jako vezmeme kde?“ zeptal se sarkasticky Angel.
„Tady,“ ozvalo se ode dveří.
Všichni tři se otočili.
„Á Sevile, už jsem se začal bát, kde jsi,“ řekl naoko vystrašeně Lestate.
Démon s tmavými brýlemi si klek před svého pána a napřáhl k němu ruce s dýkou.
„No není nádherná?“ kochal se pohledem upír.
„Přijde nato… tobě ta věc neprobodne srdce…“
Lestate se pousmál: „ To máš pravdu… ale já taky nejsem ten co chce mít přemožitelku mezi živými, že?! Koneckonců pro mě je výhodnější,aby pěkně zůstala, tak jak je.“
Angel byl raději zticha. I když by raději podotkl něco opravdu jedovatého. Chtěl mu fyzicky ublížit. Proklát to jeho nehybné srdce čímkoli dřevěným… nakonec se ovládl a jen na upíra házel jeden mrazivý pohled za druhým.
„Správná volba… tak se mi líbíš pěkně poslušný…“
Angel zaťal, dnes už po několikáté, pěsti až mu zapraskaly klouby.
Giles opět zachraňoval situaci: „Svítat začne ani ne za 10 minut.“
Brunet s duší pohlédl na oblohu, kterou teď bylo vidět skrz proražený strop. Nebe začínalo blednout. Vlastně se ani nemusel namáhat zvedat zrak, úsvit cítil předem.
Knihovník k němu přistoupil: „Rozmyslel sis to dobře?... Willow měla pravdu tohle po tobě nemůžeme chtít.“
„Ano rozmyslel… a to je mé poslední slovo,“ hnědovlasí upír si sundal svůj kabát a položil se na oltář. Giles se zadíval na jeho rozhodnou tvář. On byl opravdu odhodlán položit život…
Lestate pomalu přistupoval k ležícímu Angelovi s dýkou, připravenou bodnout.
Do ranního rozbřesku chyběli už jen sekundy. Sevile postával, spolu s Gilesem po boku, pár kroků za svým pánem. V tichosti sledovali podívanou, jež se jim naskytla. Démon s potěšením ve tváři, Giles s velkou bolestí.
S dýkou v ruce s cítil mocný, ničím neohrožený. Povedlo se mu vše co naplánoval. Smrt přemožitelky, no čekal, že budou komplikace, že Spike svou práci nějakým způsobem zbabrá. Nezbabral, svou práci provedl do poslední maličkosti, pohrál si s Angelem a pak přímo před jeho zrakem, jedním dobře mířeným úderem, přemožitelku dostal. Sice nebyla v plánu jeho smrt, ale nad tím se nepozastavoval. A Angel, upírek s dušičkou, ani nezaváhal a souhlasil s vlastní smrtí. A to jen pro tu malou… Zkrátka byl až nad míru spokojen. Nyní se konečně dočká své pomsty. Pomsty na kterou čeká už tolik let!
Krok po kroku se stále blížil ke své oběti.
Vzduch začínal vonět ranním vánkem. Angel naposled pohlédl na teď už světlou oblohu, pak pohledem sklouzl na Buffy… sbohem, křičel celou svou duší. Pohled se mu zamžil, zavřel tedy oči a v myšlenkách si zachovával její obraz. Jeho nebušící srdce krvácelo…
Lestate dorazil až k oltáři. Sluneční paprsky mu byly v patách.
Odříkal formuli a přejel prstem po celé délce dýky. Razným pohybem ji zvedl nad hlavu.
První ranní paprsky začínali Angela pálit po obličeji. Nebyl schopný pohybu, tak moc to pálilo, sužovalo za živa.
Ozvalo se rozražení dveří. Dovnitř se jako blesk vehnal Doyle.
Lestate na něj zvedl pohled. Angel se silou vůle přinutil k činu. Teď nebo nikdy, využil upírovi nesoustředěnosti a i přes nesnesitelnou bolest, jež mu působilo světlo,se na něj vrhl a stejným chvatem jako Spike bodl Lestata rovnou do srdce. Sevile chtěl svému pánovi pomoci, avšak Giles ho duchaplně praštil soškou, která se ještě před chvíli povalovala na poličce za ním.
Lestate překvapeně pohlédl na svůj hrudník: „Tohle se nemělo stát… to světlo tě mělo ochromit… zabránit ti v jakémkoli pohybu!“
Angel rychle odstoupil ze světla a od oltáře na který se zhroutil Lestate. „
Tohle není konec, nemůže být… tak krásně mi to vychá… vycházelo…“ Jeho hlas slábnul až pohasl úplně.
Angel upadl. Slunce na jeho těle udělalo škody. Doyle se k němu ihned sklonil a odtáhl ho ještě dál od otvoru ve stropě.
Celou místnost zaplavilo zářivé rudé světlo, které linulo z upíra na oltáři.Chvíli světélkovalo po celé místnosti a pak se najednou odrazilo k ležící Buffy. Jakmile se světlo dotklo jejího těla změnilo svou barvu z rubínové na zlatavou. Přemožitelčino tělo se vzneslo pár centimetrů nad oltář.
Angel vše sledoval nemrkajícím pohledem. Kdyby jeho srdce mohlo tlouct, nejspíš by stejně netlouklo! Prosil všechny svaté: „Prosím ať to vyjde!... Prosím!!!“
Záře pohasla a přemožitelka opět ležela na oltáři, avšak stále bez jediného pohybu, jež by naznačoval, že žije. Čekali, minula minuta, dvě, tři… až to Angel nevydržel: „Proboha tak už ji z odtamtud sundejte!“ Doyle a Giles ji tedy vzali a odnesli na pohovku.
Každý sebemenší pohyb ho bolel, jakoby do něj bodalo tisíce jehel, ale i přesto došel až k ní. Padl na ni. Jeho nářek se žalostně linul místností. Bylo to jako by ji ztratil znova…
Nejprve si myslel, že se mu to zdá, ale pak se to stalo znova. Pohnula se! Pohnula se! Její tělo hřálo a opět se rozzářilo zlatavou barvou. Její srdce začalo bít slabě a nepravidelně, ale bilo a to bylo hlavní.
Buffy zamrkala. Vše kolem bylo rozmazané… oči ji bolely, celé tělo ji bolelo. Jakoby se nehýbala celé věky!
„Buffy,“ pošeptal nejistě a potichu, jako by se bát, že když promluví nahlas jemná nitka, která ji drží při živote, se přetrhne.
Měla sucho v krku, ale i tak zaostřila pohled na milovaného upíra nad sebou a zašeptala: „Angele?... Co se… co se to stalo? Kde to jsem? A bože co to máš s obličejem?“
Angel štěstím zapomněl na zmrzačené tělo a přemožitelku horentně objal.
Giles a Doyle nemohli uvěřit vlastním očím…
„Zajdu pro ostatní,“ volal knihovník už za běhu.
„Já… já počkám na ně venku,“ řekl jakoby náhodou Doyle a už zavíral dveře.
„Nemůžu tomu uvěřit… už jsem nedoufal…“
„Nedoufal v co?... Co se to tady děje,“ pokusila se stoupnou, ale upír ji zatlačil zpět do pohovky.
„Nevzpomínáš si co se stalo?“
Buffy mu nerozuměla… vše měla rozmazané, tolik ji bolela hlava. Zavřela oči a… jako by byla v kině, před zavřenými víčky se jí odvíjel včerejší večer. Spike v Sunnydale… Angel v Sunnydale… Oba se perou, spěchá Angelovi na pomoc, ale Spike ji překvapí úderem do hrudi. Vyděšeně otevřela oči a vytřeštěně hleděla na Angela. Sáhla si na srdce… bilo! Nikde ani stopa po ráně, jež způsobil kolík. Angel se na ni usmál.
„Angele?...“
„Jen v klidu lež, všechno ti vysvětlím,“ a pustil se dlouhého vyprávění nekonečné noci. Tedy vynechal malou drobnost – nepověděl, že obětí na oltáři měl být on, jen by ji to rozčílilo. Teď potřebovala klid.
Buffy s očima stále více dokořán, hltala každé jeho slovo…
„Tak proto si měl popálenou tvář…“
„Jak měl, snad mám…“
Buffy natáhla ruku k jeho tváři, ale on ji na půli cesty zadržel.
„Ne to nechci…“
Přemožitelka jen zavrtěla hlavou. Vymanila svou drobnou ruku z jeho mohutného sevření a jemně přejela po upírově tváři. Čekal nějaký nepříjemný pocit, ale ten se nedostavil.
Jeho tvář měla opět smetanově bílou barvu, sluneční popáleniny byly ty tam. Regenerace upírů je opravdu k nezaplacení.
Svou dlaní Buffy putovala po známé a milované tváři… dorazila až k jeho rtům. Drobným prstem kroužila po jejich spodním okraji . Zavřel oči a jen vychutnával ten nádherný pocit.
„Angele?“
„Ano?“
„Miluji tě…“
Otevřel své oči a zahleděl se do jejich jiskřivě zelených tůněk.
„Já tě také miluji… bože ani nevíš jak moc…“
Přitáhla si jeho rty k sobě a se vší vášní je líbala. Nejprve váhal, ale nakonec jeho city přece jen zvítězily a on se nechal unášet vírem emocí a potlačovanou touhou. Jejich polibky byly nenasytné, hadové, žíznivé. Mohli by se v nich utopit...
„Ehm… ehm…“ ozvalo se ode dveří.
Odtrhli se od sebe a zmateně pohlédly ke dveřím, kde postávala celá parta.
„Buffy,“ vyhrkla Will a vrhla se kamarádce do náručí. Angel raději odstoupil. Buffy ho nejprve sledovala rozesmátýma očima, ale pak už se ztratila v záplavě rudých kadeří. Následovalo objímání s celou partou. Všude panoval rozruch a radost z přemožitelčina návratu.
Angel stál blízko dveří, opíral se o zeď. Doyle k němu přistoupil.
„Co tady děláš?...“ chtěl vědět upír.
„No řekněme, že jsem měl vidění, které se mi nelíbilo.“
Angel na něj pohlédl… „Děkuji!“
„Nemáš zač…“ poplácal ho Doyle po rameni.
„A co bude dál?“ zajímal se.
Angel znovu upřel zrak na veselou skupinu před ním. Buffy žije, ale… on už sem nepatří. Už nepatří do jejího života. Přijel sem z jediného důvodu – zachránit ji. To se naštěstí povedlo. Teď je čas se vrátit a nechat ji jít dál.
„Angele?...“
„Pojedeme domů… do L. A.“
Doyle s tím zřejmě počítal, protože mu podal černý sametový přehoz. Upír jej bez váhání vzal.
„Ale to se s ní ani nerozloučíš?“ zkusil to Doyle.
„Není třeba, už jsme se rozloučili,“ měl na mysli loučení na konci školního roku, předtím než odjel do L. A.
Doyle chtěl odporovat, ale přítel ho tiše vystrčil před vilu. Naposled na ni pohlédl, byla živá a šťastná. Přesně o tohle mu šlo. Přehodil přes sebe přehoz a vyšel za polodémonem ven. Mžiku byl v autě. Bylo slyšet zaskřípaní brzd a vidět rozvířený prach… auto ujíždělo k městu andělů.

Shon okolo Buffy se začal uklidňovat.
„Kde je Angel?“ rozhlédla se po místnosti.
„Možná si šel odpočinout vedle… byla to náročná noc“ ozval se usmívající se Giles.
Buffy nakrabatila čelo: „Půjdu se tam podívat.“
Pomalu vstala a přešla ke dveřím. Vešla do místnosti a zavřela za sebou dveře.
„Angele?... Jsi tady?“
Nikdo jí však neodpověděl.
Odešel?... Zase ji opustil?...
Posadila se na postel a sevřela hlavu v dlaních. Její oči se začaly plnit slzami. Bloumala očima sem a tam ve snaze, že slzy zmizí. Její mlhavý pohled zabloudil do mezery mezi postelí a nočním stolkem. Byl nějaký papír. Sehnula se aby lépe viděla. Vzala jej do ruky a spatřila na něm své jméno. Otevřela ho a bez dechu předčítala řádek po řádku… Nemohla tomu uvěřit… To znamená, že jí Angel… že jí zatajil jednu důležitou skutečnost! Měl zemřít, aby ona žila?!
Bleskově rozrazila dveře. Všichni leknutím poskočili. Dopisem v ruce přikráčela ke knihovníkovi: „Angel se chtěl obětovat?!“
Giles rozpačitě koktal: „Pro… prosím?“
„Tak měl nebo ne?“ už zuřila.
„Ano,“ odpověděl Xander.
Otočila se na něj: „A vy jste ho klidně nechali?“
Všichni mlčeli. Po chvíli se ozvala Willow: „Rozhodl se sám… já mu říkala, že by si s tím nesouhlasila, ale on se nedal zadržet… a byl to jediný způsob jak tě přivést nazpět.“
„Samozřejmě, že bych s tím nesouhlasila…“
Sedla si a znovu přečetla dopis psaný Angelovou rukou.
„Musím si s ním promluvit…“
„A jaký je problém?... Tak si s ním promluv.“
„Ó jaký skvělý nápad…“ prohodila ironicky. „To by tady ovšem musel být!“
„On tady není?“ divila se Will.
„Ne není… odjel! Asi se vrátil do Los Angeles… Jdu na autobus.“
„Jak to myslíš - na autobus – to chceš jet sama do L. A.? Vždyť ani nevíš kde tam žije… To nemůžeš!“ odporoval jí Giles, ale Buffy už stála u dveří.
„Jdu si domů pro pár věcí…“ a byla pryč.
„Má cenu se jí pokoušet zastavit?“ prohodil knihovník.
„Nemá,“ odpověděli ti tři sborově.

To be continue


Vengeance 4