Vengeance 2

Poznámka:
Spike splnil úkol, jež mu byl svěřen, avšak zaněj zaplatil svým životem.
Pro koho ale odvedl špinavou práci?
V této kapitole se dozvídáme totožnost pravé osoby toužící po pomstě na Angelovi.

O 10 minut dříve v domě Summersových
Joyce seděla na pohovce a zírala střídavě na zeď a hodiny. Bylo už pozdě, tedy spíš už bylo brzo a Buffy stále nikde. Začala se o ní bát. Sice věděla, že její dcera je přemožitelka,ale i přesto se o ní strachovala. Už nevydržela nic nedělat a nahnula se k telefonu.
„Haló?...Will?... Ahoj promiň, že ruším v tuhle dobu, ale Buffy se ještě nevrátila z hlídky a tak mě napadlo, jestli není s tebou?“
Z druhé strany sluchátka se ozvalo: „To je v pořádku. Stejně jsem nespala.“ Pohlédla na Oze dřímající ho vedle něj. „Ne není semnou… viděly jsme se kolem 1 před Bronzem… říkala, že ještě chce obhlídnout město.“
„Takže je ještě někde venku?... Vždyť už bude svítat?!“panikařila Joyce.
„Paní Summersová klid to bude v pořádku. Dám vědět Gilesovy a Xanderovy a půjdeme se po ní podívat. Vy zůstaňte doma, kdyby se náhodou vrátila… a nebojte určitě je v pořádku, jen buďte na telefonu…“ položila sluchátko Will. Přesvědčovala sama sebe i matku své přítelkyně, že je Buffy v pořádku, ale příliš si tím nebyla jistá. Jak Joyce říkala, za chvíli bude svítat… Popadla znovu telefon a vytočila číslo, které si pamatovala už od dětství. „ Xandere?... Buffy se ještě nevrátila z hlídky. Jdu pro Gilese, sejdeme se u hřbitova.“ Víc nebylo nutné říkat. Na nic nečekala popadla svetr políbila spícího Oze na tvář – nechtěla ho budit – a seběhla ze schodů nejtišeji jak to šlo.
Za pár minut doběhla k Gilesově domu a zabušila na dveře „Gilesi?... Vstávejte!!!“
Trhnutím se probudil a vyskočil z pod přikrývek. „Co to?...“ Bušení se ozvalo znovu… „Kdo to otravuje…“ Oblékl si župan, posadil brýle na nos a šel otevřít. Will se vrhla do obývacího pokoje a Gilese málem smetla s sebou. „Willow?... Co se…? Stalo se něco? Nějaký démon?... Rychle povídej!“
„Buffy šla kolem 1 na hlídku a ještě se nevrátila.“ Vyhrkla téměř bez dechu rudovláska.
Giles se podíval z okna. „To se mi nelíbí, musíme se ji ihned vydat hledat.“ Přešel přes místnost a začal prohledávat skříňku.
„Už jsem volala Xanderovi, počká nás u hřbitova…“ hlásila Will a očima sledovala pozorovatele v činnosti. Ten konečně našel co hledal, asi 5 dřevěných kolíků. Jeden hodil Will.
„ Ano tam bychom měli začít. Jen si obléknu kalhoty. Počkej…“ a vyběhl nahoru. Ani ne za minutu byl zpět.
„Tak jdeme.“
Dorazili ke hřbitovu, kde už netrpělivě postával Xander. „Prohledal jsem celý hřbitov, koukal jsem za každém kámen, pár krys… ale Buffy nikde.“oznámil jim.
„Měli bychom se rozdělit. Prohledáme tak více prostoru.“ Navrhl Giles. Otočil se na Bruneta: „Ty prohledáš okolí hřbitova, Bronzu a školy.“ Xander kývl. „Will ty prohledej západní část města a Angelovu vilu a já prohledám kanalizace.“ Pohlédl na hodinky a dodal „ když nic nenajdete, tak se sejdeme tady za 2 hodiny to bude akorát vycházet slunce, budeme muset promyslet co dál.“
Will nepochybovala, že ji najdou! Nedokázala si představit, co by bylo, kdyby jí nenašli! Zřejmě se jí myšlenky odrážely ve tváři, protože Xander jí položil ruku na rameno a řekl: „Najdeme ji, určitě ji najdeme, uvidíš!“ Will se jen pousmála.
Vydali se tedy každý na opačnou stranu Sunnydale.
Willow svírala kolík v dlaních a za každým zvukem se nejistě otáčela s rukou v útočné pozici. Došla až k obrovské vile. Po Buffy nebylo doposud ani vidu ani slechu. Rozhlédla se po ulici. Před vjezdem k sídlu stálo auto, mělo zatemněná okna, nebylo tedy vidět dovnitř. Opatrně obešla auto a se zadu se připlížila ke dveřím. Trhnutím je otevřela. Muž uvnitř leknutím upustil kolík, se kterým točil v ruce.
„Ani hnout,“ vykřikla Willow a výhružně zamířila dřevěnou zbraní k mužově srdci.
„Hej… jen klid!“ vyhrkl Doyle a zvedl ruce k hlavě. „Já nejsem upír!“
„Kdo jsi a co tady chceš…“ nepohnula se dívka ani o píď.
„Já jsem Doyle … přijel jsem s přítelem na pomoc přemožitelce, ale nepovedlo se…“
„Jak to myslíš nepovedlo se…“ lekla se Will.
„Já se ti slušně představil, takže teď je řada na tobě a jako projev dobré vůle můžeš sklonit ten kolík.“
„Já jsem Willow, kamarádka Buffy, už ji hledám tak dvě hodiny, takže buď tak hodný a řekni mi vše co víš!“ procedila mezi zuby rusovláska a přitlačila dřevěnou zbraň k hrudi neznámého.
„Dobrá nečerti se hned…“ vyhrkl Doyle a sklesle pohlédl dívce do očí. „Já nejsem ten kdo by ti měl něco říkat, měla bys jít dovnitř…,“ pohlédl k vile „tam se vše dozvíš,“ skončil.
Will nevěděla co dělat. Má poslechnout neznámého muže a jít dovnitř, co když je to past?! Z přemýšlení ji vytrhl výkřik plný bolesti, jež se ozval ze sídla. V hlavě jí výřilo nespočet myšlenek, nakonec zvítězil instinkt, který jí říkal: „Není čas, jestli chceš najít Buffy musíš jednat a jestli to znamená vejít do pasti – udělej to!“ Mrkla okem po muži,který seděl v autě a vešla do staré vili.
Dveře zavrzaly, setkala se s pohledem očí, které by zde čekala ze všech očí nejméně.Angel? Angel tady v Sunnydale?...Ten muž venku musí být tedy Angelův přítel. Ale co tady oba chtějí…?A kde je Buffy,.....sklouzla pohledem z upíra na ženu, jenž držel v náručí…nedostávalo se jí dechu… Buffy nejevila sebemenší známky života. Zkoprněla, nemohla uvěřit pohledu, který se jí naskytl.
„Bože co se to tady stalo?...Není … není mrtvá, že ne!!!“ vydechla a běžela k shrbenému Angelovi, který stále svíral bezvládné tělo své lásky. Upír měl sucho v krku, avšak i přesto dokázal kývnout na souhlas a vyslovit nenáviděné jméno. „Spike...“
Will na něj překvapeně pohlédla. „Spike, ale co tady dělal? To si z ničeho nic vzpomněl, že v Sunnydale žije přemožitelka a jen tak pro nic za nic ji přijel zabít?“
Angel zavrtěl hlavou: „ne on za mnou přijel do L. A. a tam mě opět obviňoval z jeho rozchodu s Drusilou a zmínil se o práci, kterou má pro někoho udělat a taky, že mi při té příležitosti znepříjemní život.“
„A ty si ho nechal běžet?... On ti řekne tohle a tobě nedošlo, že by mohlo mít spadeno na Buffy?“ Rozezlila se Willow, vzápětí však svého tónu litovala, on ztratila kamarádku, ale Angel ztratil svou lásku. „Omlouvám se, není to tvoje vina jen.....bože co teď… bez Buffy?... “ a s přívalem mohutných slz se zhroutila na Angelovo rameno.
Uběhla další hodina, právě svítalo, když Will zvedla hlavu a smutně zašeptala: „Musím jít, čekají mě u hřbitova. Měli jsme se tam sejít…“ pohlédla na hodinky „někdy teď.“ Angel jen kývl na souhlas. Willow se tedy zvedla a odcházela zpravit své přátele o neštěstí.
U hřbitova
„Tak co našel si ji?“
Xander zavrtěl hlavou „ne nikde ani stopy. A jak vidím Vy jste taky neměl štěstí… ale kde je Will? Už tady měla být“ pohlédl na své zápěstí „má docela silné zpoždění… myslíte, že ji našla?“
„Projdeme její trasu a uvidíme“ navrhl Giles.
Nestačila udělat ani pár kroků a narazila na oba muže.
„Kde si byla? Měli jsme strach… Will co se děje, ty si plakala?... Našla si Buffy? Je v pořádku?!“ požadoval vysvětlení bývalý knihovník. Willow se vrhla do Xanderva náručí.
„Co se stalo?“ vyzvídal Xander a zárověn ji hladil po zádech. Popotáhla a začala ze sebe páčit ta bolestná slova.
Giles a Xander zkoprněle naslouchali jejím větám.
„Co to povídáš?... To není… to nemůže být pravda!“ zadoufal knihovník. Will jen zavrtěla hlavou: „bohužel… je to tak“ zadrhával se jí hlas „Angel je jejím tělem v sídle.
Xander se vytrhl ze zamyšlení „ Angel?!“
„Ano je tady. Spolu se svým přítelem přijeli na pomoc… „
Giles nechápal: „Jakou pomoc? Co to má vše znamenat!…“ zarazil se.Nevěděl co říct. Nevěděl co dělat! Musí se zařídit tolik věcí. Musí dát vědět Joyce, radě… bože nad čím to tady teď přemýšlí?!... Buffy je mrtvá! „Musím ji vidět!“ vyhrkl nakonec.
Angel hladil Buffynu tvář. Její jemná pokožka začínala stydnout. Avšak i přesto tomu nemohl uvěřit! Nechtěl tomu uvěřit! Nedokázal si představit svět, ve kterém by nebyla.Přejel pohledem k jejímu krku, kde se zaleskl stříbrný křížek. Stále ho nosila. Usmál se. Vzpomínal na jejich první setkání… právě tehdy jí ho dal. Dal jí ho, aby ji chránil!... Svůj účel nesplnil.
Vešli do místnosti. Giles pomalu došel k upírovi a dívce, kterou svíral v náručí. Bezmocně poklekl Angel k němu vzhlédl. Slova nebyla zapotřebí. Xander stál opodál, objímal plačící Will a skleněným pohled soustředil na Buffy. Vypadala jako by spala,tak pokojně…
Černá limuzína projížděla kolem právě ve chvíli, kdy Xander za sebou zavíral dveře sídla.
„Sevile co vidíš?!“ ozvalo se povýšeně ze zadního sedadla. Řidič si sundal tmavé brýle a pohlédl na dveře. Jeho zrak však dřevo nezastavilo. Viděl do vili, jakoby tam ani žádné dveře nebyly. Rozprostřel se před ním scenérie místnosti, ve které se dva muži skláněli nad dívkou, jež nejevila známky života a pár objímající se opodál.
Opět si nasadil brýle: „Spike svůj úkol splnil!“ řekl prostě a sešlápl plyn.
„Dobře, velice dobře.“ Pousmál se Lestate. „Teď je necháme s jejich zoufalstvím a bezmocí… vrátíme se za soumraku a předneseme jim naši velkorysou nabídku.“ Přejel rukou po kožené vazbě prastaré knihy a vyšeptl: „Už brzy Angele!!!“

Giles se opřel o zeď, sundal si brýle a promnul oči. Xander procházel místností. Will sledovala Angela a Buffy. Dlouhé ticho prolomil pozorovatel: „Měli bychom to říct Joyce a Buffyno tělo odnést k ní domů. Je potěra zařídit pohřeb a…“ Willow ho zarazila rázným prohlášením: „ Ne! Zvrátíme to!“
Angel překvapeně otevřel ústa: „Jak chceš zvrátit smrt?!“
V Gilesově hlavě hýřily myšlenky: Ano měli bychom to zkusit! Ne musíme to zkusit! Určitě existuje způsob…
„Gilesi?!...“ vytrhl ho hnědovlasý upír ze zamyšlení.
„Willow má pravdu. Musíme… zvrátíme to!
„Ano přivedeme naši přemožitelku zpět“ zavelel Xander.
„Dobrá tedy. Will ty zajeď pro potřebné knihy. Dovez jich co nejvíce budeš moci. Xandere budeme potřebovat mystické pomůcky… Angele… ty…“ pohlédl z okna ve kterém se odráželo čerstvé ranní slunce „… ty počkej tady a ani se od Buffy nehni a já zajdu za Joyce.“ Skončil. Všichni se zvedli. Nastalo opět ticho. Upír odnes přemožitelku do ložnice a uložil ji na postel. Stál naproti čela postele a vpíjel se pohledem do milované tváře.
Uslyšel šramot. „Vylétly odtud jako by jim za patami hořelo.“ Doyle už nevydržel nic nedělat v autě.
Angel prostě odpověděl: „Přivedeme ji zpět!“
Doyle se zatvářil nechápavě: „To je přece nemožné…“ jeho výraz teď odrážel zoufalství „jestliže jednou člověk zemře, nedokáže jej probudit nic.To nedokáže ani ten nejmocnější člověk na světě.“
Angel přešel k příteli, chytl jej pod krkem a přirazil ke zdi. „Tohle neříkej, ona bude žít! Bude, rozumíš?! I kdybych měl obětovat svůj vlastní život!“
„Dobrá… uklidni se. Nechtěl jsem…“ sípal polodémon.
Angel se trochu zklidnil, provinile pohlédl na Doyla: „Promiň už mě to zmáhá… „
„To je v pořádku. Chápu to.“
„Měl by ses vrátit do L. A...“
Doyle zavrtěl hlavou: : „v žádném případě… zůstávám!“
„Doyle v L. A. tě potřebují… musíš mě tam zastoupit! Tady nám nemůžeš pomoci… jestliže někdo dokáže přimět smrt, aby vycouvala, pak je to Giles a Willow!“
„Ale…“ pokusil se přítel o vzdor, Angel ho však přerušil gestem ruky. „To je dobrý, určitě. Jsem si jistý! A teď už by ses měl vydat na cestu.“
Doyle to tedy vzdal a se svěšenými rameny vycházel z vili. Ve dveřích se ještě naposled otočil. Upír se na něj usmál, avšak úsměvem připomínající spíše úšklebek. Polodémon tedy zavřel dveře. Nasedl do auta a opřel se hlavou o volant. Po chvíli zvedl zrak nastartoval, naposled pohlédl na sídlo a tiše prohodil: „Sbohem, nebo nashledanou?... doufám, že to druhé!“ a ujížděl k městu andělů.

Sotva odbylo poledne, do sídla vrazila Willow a Oz, jejich dodávka parkovala před vchodem a byla plná všemožných starých knih.
Xander dorazil v zápětí.
Celé odpoledne se brodili starými stránkami, otáčeli list po listu, avšak o mrtvých vstání nikde ani zmínky.
Až najednou:“Tady něco je.“ Ozval se Oz.
Angel k němu ihned přešel a vzal mu knihu z ruky. Oz chtěl něco poznamenat, Will ho však zarazila. Naprosto Angela chápala, sama se necítila o nic líp. Pomalu začínala propadat panice. Prohledali již opravdu velké množství knih, ale nenašli nic, co by pomohlo Buffy oživit. Stoupla si k upírovi a koukala mu přes rameno. Angel lítal zrakem z řádku na řádek. Došel až na konec stránky a knihu rázně zaklapl. „Ne nic tam není“ sežehl Oze pohledem. To už však Will nemohla nechat bez povšimnutí a postavila se před Angela. „Mohl bys na chvilku vedle?...“ Kývl jí na souhlas.
Zavřela dveře a zadívala se mu do očí: „Snažíme se… všichni a tohle dusné prostředí nám v tom nepomůže.“
Angel si povzdech: „Já vím… jen… já… bože co bude, když se to nepovede, co když nenajdeme způsob jak ji vrátit zpět?!“ Will se na něj zoufale podívala:“Angele…“
Popošel ke zdi, opřel se o ni hlavou a zaťatou pěstí uhodil do omítky. Ta jeho silný úder nevydržela a okolo jeho ruky se utvořila pavučina prasklin. Svezl se až na podlahu, zavřel očí, jež ho začaly štípat. Cítil se strašně, proč jen mu nedošlo dříve co má Spike v plánu…
Willow si k němu přisedla a chytla ho za ruku, která od nárazu na tvrdou zeď začala krvácet. „Mělo by se to ošetřit.“
„To je dobré… měli bychom se vrátit a pokračovat v hledání!“
„Jsi si jistý?...“
„Ano už je to lepší… pojďme.. ještě nás čeká spousta knih“ pousmál se.

Slunce zapadalo a objevil se Giles.
„Tak jak to vzala?“ chtěla vědět Will
„Sesypala se… Teď je v nemocnici, ale bude v pořádku. Dali jí nějaké sedativa, prospí pár hodin. A jak jste na tom vy? Už jste něco našli?“
„Absolutně nic, v těch pitomých knížkách není nic!“ mrštil zlostně Angel starou knihou, ta narazila na stěnu a její vazba se rozletěla po celé místnosti.
„Výborně… opravdu výborně“ poznamenal jedovatě Xander „co když zrovna v této bylo něco důležitého?!“
„Nebylo prošel jsem ji pečlivě!“
„Určitě…“šept si Xander pod nos.
Angel se napřímil „Co si to říkal?... zopakuj to!“
„Slyšel si!… a vůbec co tady ještě pořád děláš? Vrať se odkud si přišel. Nikdo tě tady nechce a nepotřebuje!“
Upír se chystal něco odseknout, ale Will mu nedala příležitost: „Proboha nechte toho! Už jste zapomněli proč jsme tady?! Buffy je mrtvá! Snažíme se najít způsob, jak ji oživit! A tohle Vaše hašteření nám v tom asi sotva pomůže…!

„Takže jak tak vidím, jdu právě včas!“ ozvalo se všem za zády.
Pět párů očí upíralo pohled na osobu v starodávném fraku s rukávy zakončenými krajkou, jež stála v tmavém rohu místnosti
„Kdo jste zač! Co tady chcete!“ zareagoval jako první Angel.
„No řekněme, že jsem Vám přišel nabídnout řešení na Váš problém! Takové jaké se neodmítá!“ jeden koutek neznámému povyjel víš.
Všichni mlčeli, tak cizinec pokračoval: „Promiňte, jsem to ale nevychovanec! Nepředstavil jsem se.“ Pohlédl na Angela. „Jsem upír z vznešeného rodu“ všichni couvli, jen Angel udělal krok vpřed s kolíkem v ruce. „Jen klid, přišel jsem v míru, jmenuji se Lestate, vy mě neznáte, já neznám Vás, tedy až na jednoho z Vás,“ a opět pohlédl do očí hnědovlasému upírovi.
„Cože? My se známe?...“
„Ne tak docela, řekněme, že já znám Vás… ale musím přiznat… raději bych byl, kdybych to potěšení neměl Angelusi!“
Všechny pohledy se překvapeně stočily k Angelovi. Ten sám byl naprosto šokován.
„Tomu nerozumím, vy mě znáte, ale já Vás ne?...“
„Ano přesně tak…“
„Odkud mě znáte,“ chtěl vědět upír s duší.
„Možná, kdybych zmínil, že máme společnou známou... snad jméno Darla, Vám již nebude cizí!...“
Angelův výraz se mžiku změnil: „Darla?“
„Ano, ano… dle výrazu Vaší tváře soudím, že se o mě ani slůvkem nezmínila?“
„Ne!“
„To od ní nebylo vůbec pěkné… a to jsme spolu strávili nádherné chvíle“ povzdechl si.
„Co má nějaká Darla a tenhle člověk společného s naší věcí?!“ vypálil Xander na Angela.
Namísto něj však odpověděl Lestate: „Naprosto vše mladý muži.“
„Vysvětlete to,“ ozval se odsud mlčící Giles.
Upír v krajkách se rozhlédl po místnosti. Jeho pohled naše co hledal. Zamířil k pohovce na kterou se pohodlně posadil a teprve pak spustil: „To já jsem poslal Spika zabít přemožitelku,“ prohlásil naprosto nevzrušeně.
Angel na nic nečekal. Zlost mu tepala v žilách. Bleskově sáhl po kolíku a řítil se k Lestatovi. Ten to očekával, avšak z místa neustoupil ani o krok, jen napřáhl ruku a Angelův úder zadržel pár centimetrů od svého srdce.
„Dříve než bodnete, měl byste si mne vyslechnout. Beze mne ta malá nemá šanci!“
„A tomuhle mám jako věřit?!“
Sykl Angel.
„Budeš muset“ začal mu Lestate tykat.
Giles přistoupil k dvojici, jež se navzájem měřila nenávistným pohledem. „Měli bychom ho vyslechnout… prohledali jsme vše… možná, že on“ kývl na Lestata „je Buffynou poslední šancí.“
Angel povolil stisk a odstoupil od upíra. „Dobře… mluv, ale radím ti, aby to stálo zato, jinak dopadneš jako Spike… hromádka prachu!“
Cizinec se pousmál a opět se pohodlně posadil
„Tohle“ pozvedl knihu „je posvátná kniha Casimo, dědí se z generace na generaci již o pradávna. Do ruky ji dostanou jen ti nejvýše postavení.
„Slyšel jsem o ní, ale je… je to jen mýtus!“ hlesl Giles.
„Tak tady máš důkaz, že to není jen pouhý mýtus starče. Tahle kniha má větší moc než si dokáže představit kdokoli z Vás.“
„Dokáže oživit mrtvé?“ zadoufala Will.
Pousmál se. „Je zde podrobně popsán rituál staroegypťanů. Podle něj lze zvrátit a zaplašit smrt přemožitelky.“
„A háček?!“ ozval se Xander.
„Samozřejmě si nemůžete myslet, že Vám ji dám zadarmo… proč bych se jinak obtěžoval s zabitím Vaší Buffy?...“
„A co když si prostě tu tvou mocnou knížku vezmeme… teď už víme co potřebujeme.“ Dokončil Xander.
„Můžete to zkusit, ale i kdyby se Vám to povedlo… o čemž silně pochybuji, knihu neotevřete.“ S těmito slovy ji hodil po Angelovy, který ji chytil. Pokusil se jí otevřít, avšak marně.
„Jak se otvírá?“ zkusil to.
„Vypadám jako naprostý hlupák?!“
Upír s duší jej přejel pohledem. V tom starodávném krajkovém oblečku by nejeden řekl ano! Uškleb se: „Musím odpovídat?“
Cizince se to očividně dotklo. „Tvá troufalost není na místě… má dívka nestydne ve vedlejším pokoji.“
Lestate věděl jak se Angela co nejvíce dotknout. Zvláštní, neznal jej, avšak bylo vněm přece jen něco z jeho Darly.
I když by to nikdy nepřiznal, chyběla mu! Po jejím odchodu bloumal bezcílně světem až jednou v New Orleans našel muže, jež se mohl stát a později se i stal jeho společníkem. Louis ho zaujal, přesně nevěděl čím, ale bylo tomu tak. Avšak teď byl pryč… jako Darla. Ano Darla... milující a šťastná… ale také vzpomínal na Darlu znuděnou… tu, která ho opustila a to bez jediného slůvka, kvůli nové hračce. Kvůli upírovi s andělskou tváří, který teď stál předním. Nenáviděl jej za to!

Angel se musel opravdu ze všech sil kontrolovat, aby Lestata opět nepřirazil ke zdi.
„Co tedy chceš“ vyštěkl.
Z upírových očí čišela nenávist: „Tebe… tvou smrt! Upřímně a z celého svého kamenného srdce si ji přeji!“
Rozhostilo se hrobové ticho. „
Na záchranu své milé musíš obětovat svůj nesmrtelný život… Zabijeme tím dvě mouchy jednou ranou.“ Pousmál se Lestate. „Při rituálu je potřeba smrt přemožitelčina největšího nepřítele – tedy upíra.“
Lestate si tuto chvíli vychutnával: „ Rozhodni se Angelusi. Ty, a nebo tvá milovaná přemožitelka. A rozhodni se rychle. Poslední možnost, kdy lze rituál protest je za rozbřesku… a ten nastane tak za tři hodiny. Takže být tebou moc bych neotálel.“

To be continue


Vengeance 3