Vengeance 1

V Los Angeles
Stál na rohu uličky vedoucí do nejnebezpečnější části L. A. a přemýšlel.
...Od chvíle, kdy opustil Sunnydale, kdy opustil Buffy, uběhlo už pár týdnů, ale Angelovi to připadalo jako by odjel teprve včera. Stále ji viděl stát na silnici před troskami sunnydalské střední školy, kolem spousta hluku… Vnímal však jen ji…Naposled vychutnával pohled do zelených očí… Přesvědčoval se, že odchází, aby tím vše ulehčit jak Buffy, tak sobě. Otočil se tedy a opouštěl ženu svého života... Nevěděl kam se podít, dlouho se procházel po nočním Sunnydale, až ho nohy dovedly k autobusovému nádraží. Na nástupišti stál autobus. Dveře se už zavíraly, když k nim doběhl, koupil lístek a nasedl. Ani se nestaral kam jede, prostě potřeboval pryč. Těsně před rozedněním dorazil autobus do Los Angeles. Kousek od místa, kde vystoupil, byl vchod do podzemky, neváhal a zašel dovnitř. Sedl si na oprýskanou lavičku a zavřel oči…Udělal správnou věc? Nebylo by lepší zůstat v Sunnydale…
Přesně nad tímhle přemýšlel i teď, někdo však příval jeho myšlenek přerušil.
„Angele kámo, stojíš tady jako opařený, tak pojď už .“ bouchl ho Doyle přes rameno.
„Vždyť už jdu...“ Angel se otráveně se vrátil do přítomnosti. Má práci. Další démon, který chce dostat přes hubu. Na to teď musí myslet, soustředit se na to!
Prošli uličkou a přímo před nimi se z dýmu smogu vynořilo polorozpadlé skladiště.
„Počkej tady jdu to omrknout.“ Sykl Angel a aniž by čekal na odpověď, otevřel zrezivělá vrata a vešel. Všude bylo plno prachu a pavučin. Přelétl pohledem po celém skladu, nikde nikdo. Procházel kolem starých beden s bůh ví čím, když se ze vzdáleného rohu ozvalo nějaké zachrastění. Stočil pohled za zvukem a přímo předním stál upír s potetovanou hlavou. Angel se ušklíbl. „Ježiš, kde tě tak zřídili?“ Upír zavrčel a zaútočil na něj. Rvačka byla krátká. Angel vytáhl kolík co měl schovaný v rukávu a po pár dobře mířených úderech ho trefil rovnou do srdce. Angel zpozorněl, poněvač se na ním ozvalo další zašustění. Otočil se připraven k akci, nikoho však neviděl.
„Ale, ale kohopak to tady máme, snad né našeho dobráckého upírka s duší?!“Ozvalo se z tmavého rohu na protější straně skladu.
Angel se otočil. „Spiku? Co ty tady děláš, já myslel, že si někde hodně daleko!“poznamenal Angel.
„No řekněme, že už mě nebavilo cestovat z místa na místo, zahraničí... fuj, tak jsem se vrátil, chci starému příteli zpříjemnit život. Bez Dru mě nějak nic nebaví... “probodl jej pohledem, kterým by byl schopen vraždit. „Zato můžeš ty, předtím jsme byly v pohodě, a pak si přijdeš bez té své dušičky, popleteš jí hlavu a …“ Spike zmlkl a zatvářil se, jako by prozradil něco, co nechtěl.
„Důležitý je, že jsem teď tady, mám určité záležitosti k vyřízení a při jejich plnění ti můžu rozbít hubu, kámo“ a vrhl se po Angelovi přičemž mu vyrazil kolík z ruky.
Angel sice na kolík již nedosáhl, avšak využil Spikovu zbrklost proti němu, srazil jej k zemi a chytil ho pod krkem.
„Tak poslouchej Spiku, myslel jsem, že tohle už máme za sebou, já nejsem vůbec hrdý nato co se stalo, když jsem byl bez duše,udělal jsem spoustu věcí, zlých věcí...“ povzdechl si a pak zavrčel „ ale rozhodně není moje věc, že tě Drusila nechala! A o jakou práci si měl na mysli?“ odstoupil od něj.
„...Tak to uděláme tvojí věcí… do mých kšeftů ti nic není, ale neboj brzo se dozvíš víc. Teď však…“ napřímil se Spike.
Angel otočil se k odchodu, ale Spike ho zastavil.
Smykl s ním a vrazil mu pěstí do zubů. Angel reagoval obratem a Spikovi úder vrátil. Bušili do sebe pěstmi až se jejich lidské obličeje změnili v obličeje upírské. Angel srazil Spika na zem a vyštěkl : „ Proboha nech toho...“, ale Spike jako by ho neslyšel se na Angela znovu vrhl,upír s duší jej však znehybnil na zemi. Spike se snažil dosáhnout na dřevěnou zbraň, ta byla však z jeho dosahu Přesně v tu chvíli vtrhl dovnitř Doyle s kolíkem v ruce, už se chystal na Spika skočit, ale Angel ho zadržel gestem ruky. „Ne nech to být Doyle, to je mezi mnou a ním...“ a pohlédl na Spika. Doyle se zatvářil zmateně. „Ty ho znáš?“ zeptal se.
„Ano znám a teď bych ocenil, kdybys to sklonil.“ Mrkl očima po Doylově pravé ruce a hned se otočil zpět ke Spikovy, kterého stále držel bezpečně na zemi.
„Takhle to nevyřešíme, pojďme si promluvit.“
„Nechápu proč bych se měl obtěžovat něco ti ještě říkat, já mám jasno, chci abys trpěl jako já a teď k tomu mám konečně příležitost“ ušklíbl se na Angela Spike. „A mimochodem, co že nejsi v Sunnydale a nepomáháš své milované s lovem krutých a nelítostných stvoření?“
Angel sežehl Spika mrazivým pohledem „Po tom kde jsem a kde nejsem ti nic není...“
„Ale uhodili jsme do citlivého místečka?“ zašklebil se Spike. „Víš Angele myslím, že svým způsobem trpíš, ale na druhou stránku,život ti ještě o trošku znepříjemnit můžu.“
„Jak to myslíš?“ zeptal se zkoprnělý Angel a bezmyšlenkovitě Spika pustil.
„No ber to tak že se ve městě pár dní zdržím teda teď musím na chvilku odjet, ale až se vrátím, něco mi říká, že si budeme kvit ...i s úroky...“ Spike se na Angela naposled škaredě usmál a vyskočil z okna skladu. Angel se podíval ven, ale Spike už byl pryč.
„Co to ksakru mělo znamenat?“ dožadoval se odpovědi Doyle.
„Tak to tedy vůbec netuším, ale řeknu ti jedno, dobrý pocit z toho rozhodně nemám.“ odpověděl mu Angel a oprášil si kabát a vykročil k východu. Došli k hlavní ulici.“Nezajdeme na drink? Vypadáš, jako bys ho potřeboval. Prohodil Doyle, ale Angel jen zavrtěl hlavou a řekl :“Potřebuji být sám, přemýšlet. Nechme to na jindy. Uvidíme se.“ Mrkl na přítele a odcházel. Doyle se za ním ještě chvíli díval, ale nakonec jen pokrčil rameny a zamířil k nejbližšímu baru.
Angel došel až k mostu, tam se posadil. Přemýšlel… tak to tvojí věcí uděláme... jak to myslel? Chci abys trpěl jako já... Jak by měl jako trpět? Spike něco naznačoval, něco co nebude rozhodně dobré... Blížilo se svítání, Angel se zvedl a zamířil ke svému bytu v centru L. A..

Mezitím v Sunnydale
Seděla na svém okně jako už tolikrát předtím. Před chvílí se vrátila z hlídky a nebyla vůbec unavená, i když posledních pár týdnů se nevyspala.
„Buffy, zlato, proč ještě nespíš.“ ozvalo se ode dveří. Buffy se otočila. „Ale nechce se mi, je mi tady docela fajn... přemýšlím...“ usmála se na svou matku. „O čem přemýšlíš“ zajímala se Joyce a pohladila dceru po tváři. „Jen tak o škole, následujícím školním roku... “ odpověděla Buffy a obrátila pohled na strom před sebou. „Lhaní ti moc nejde... přemýšlíš o Angelovi… nemám pravdu?“ Buffy si povzdechla a opřela si hlavu o mámino rameno. „Nemusíš mi nic říkat, já vím jak ti je. Ale věř mi, to se zpraví, jen tomu dej čas.“ Buffy pohlédla své matce do očí „A kdy?...“ Joyce jí otřela oči „to nevím ,ale jednou to přestane... a bude...“ Ozval se zvonek. „Já tam zajdu a ty si vezmi aspoň nějakou přikrývku ať nenastydneš, už je chladno.“ Buffy se dívala za svou matkou, jak zavírá dveře, otřela si poslední zběhlou slzu a zhluboka se nadechla. Právě chtěla vlézt zpátky do pokoje, když se otevřely dveře a v nich se objevila Will.
„Ahoj Buffy“ pozdravila a zavřela za sebou dveře. „Tak mě napadlo, že se stavím a zeptám se jak dopadla hlídka...?“ Buffy přivřela okno a sedla si k Will na postel. „Vše v pořádku, Sunnydale je čisté, myslím, že nějakou dobu bude klid, po tom starostově představení se všechny obludy drží zpátky“ zahlásila s úsměvem. „To je fajn… a… jak je to s tebou, jak se cítíš?“pohlédla Will na svou kamarádku. Buffy se její pohled snažila opětovat, ale dlouho to nevydržela a sklouzla jím na své ruce sepjaté v klíně. „Jo je mi fajn...“Udělala však chybu a pohlédla své dlouholeté přítelkyni do obličeje. Oči jí zradily, propustili ze svého držení přehradu slz a Buffy se jimi nechala strhnout. Opřela se o Will a nechala průchod emocím. Tak dlouho to v sobě dusila, už to byly týdny.
„To bude v pořádku uvidíš...“ Zvedla jí hlavu, podívala se jí do uslzených očí a tiše začala „Život jde dál a ty ho musíš prožít, nesmíš tady jen sedět, jinak ti propluje mezi prsty ani nepostřehneš jak...“ dokončila razantně .
„Máš pravdu, už tady nebudu jen tak polehávat a přemítat, co by se stalo kdyby...“ Buffy rázně vstala a šla si pro bundu. Bezcílně sáhla do skříně. Následovala svou ruku pohledem... byla tam kožená bunda... jeho bunda. Chvíli se na ni dívala rozmazaným pohledem, pak však vzala vlněný svetr ležící vedle a otočila se ke kamarádce. „Jdeme někam ven, třeba do Bronzu, budeme se bavit...“ Will se usmála „No myslím, že když s tím velkým užíváním začneme až zítra, tak to bude bohatě stačit“ a mrkla očima po budíku na kterém byly 4 hodiny ráno. Buffy se rozesmála „Hmm... jo to by šlo... Zůstaneš přes noc?... teda na snídani?“ Will kývla na souhlas a posunula se, aby si mohla kamarádka přilehnout. Moc toho nenaspaly, probírali následující školní rok a bydlení na koleji.
Po čtyř hodinovém „odpočinku“ se Buffy cítila jako už mnoho týdnů ne. Seběhla dolů do kuchyně, Will jí byla v patách, políbila mámu na tvář a vzala si čerstvý bochánek, který potřela horou marmelády. Joyce se usmála nejprve na sou dceru, potom na Will a ústa zformovala do neslyšného děkuji. Will se jen usmála a přikývla, že rozumí. Jejich plán vyšel, stará dobrá Buffy byla zpět.

V L. A.
Angel ležel ve svém bytě, těžké černé závěsy z bránili slunci ve vstupu. Celý byt působil temným dojmem, nábytek z tmavě namořeného dřeva, sedací souprava z černé kůže, jen v kuchyni byla bílá lednička, mimo jiné plná krve.
Jakmile se Angel před rozbřeskem vrátil domů, zabořil se do svého oblíbeného křesla, nohy volně položil přes sebe. Stále dumal nad Spikovími slovy... Už byl zoufalý.. .jeho slova nedávaly žádný smysl.....Vztekem kopl do podnožky před sebou a chytl se za hlavu. Zazvonil telefon.
„Ano ...“ zvedl sluchátko Angel.
„To jsem já Doyle … jen mě tak napadlo si v poho? Včera ses mi moc nelíbil? Ten chlápek tě dost rozhodil... A co byl vůbec zač?...“vyptával se přítel. Angel jen nevýrazně cosi zahuhňal.
„Co si říkal? Nebylo rozumět!“ Nedal se odbít Doyle.
„Říkal jsem ti už včera, to je mezi mnou a Spikem. Je to starej známej a nechci, aby ses do toho pletl.“ rozezlil se Angel.
„Tak to je fakt, tohle už si mi říkal , je to jako básnička až na to, že se vůbec nerýmuje… jen se snažím pomoct...“ozvalo se z druhé strany sluchátka.
„Já vím... promiň Doyle ... špatně jsem spal, vlastně vůbec jsem nespal celou dobu jsem přemýšlel proč...“ Angel celý zkoprnělý upustil sluchátko... básnička… kniha básniček ... Buffy!!!... tak o tom mluvil Spike... Chce použít Buffy, aby se mu mstil... abys trpěl jako já... Teď to dávalo smysl. Bože musí něco udělat... Musí ihned do Sunnydale...
„Halóóó... si tam ? Angele? Sakra ozvy se ….!!!“ hulákalo sluchátko
„Doyle?!... jo sem tady . Potřebuji, abys pro mě ihned přijel, můžeš? Je to důležité...“ vyhrkl Angel jedním dechem.
„Samozřejmě, že můžu... asi mi neřekneš kam tak nutně potřebuješ...“
„Teď ne, ale cesta bude dlouhá, takže ti vše vylíčím...“ vzdal to Angel.
„Fajn hned jsem tam...“ usmál se Doyle, položil sluchátko a sáhl po klíčích. Nastoupil do auta a nastartoval.
Angel se mezitím psychicky připravoval na cestu…Opět ji uvidí...
Zanedlouho se v jeho dveřích objevil Doyle. Angel na nic nečekal, vzal černý sametový přehoz z postele a vyšel na slunce. Jakmile byl před domem z pod přehozu se vyhrnul dým. Doyle jen zíral, ale Angel si toho nevšímal, nasedl do auta. „ Doyle!!!“
„Jo vždyť už jdu:“ zavřel ústa a sedl si za volant. Podíval se na přítele sedícího na zadní sedačce „kam to bude?...“ Musí to být pro něj opravdu velice důležité, jestliže jej nedokáže zastavit ani denní světlo! Pomyslel si Doyle.
„Do SunnyDale a šlápni na to pořádně i kdyby tě honili policajti, nezastavuj!!!“ prohlásil Angel a jeho hlas netoleroval jakékoli připomínky. Doyle tedy sešlápl plyn a vyrazili. V autě bylo dusno, Doyle se však neodvážil otevřít zatemněná okýnka. Ticho mu rvalo uši, bylo to k nevydržení tak se k Angelovi natočil profilem a zeptal se : „Tak co? Už mi to povíš?“ Angel zvedl pohled „to jsem ti slíbil, nebo ne?“ Doyle se pousmál,nic však neříkal. Angel si povzdechl a spustil : „Se Spikem se znám už od nepaměti, dlouhou dobu jsem ho však neviděl. Když jsem ho viděl naposled, bylo za dost drsných okolností... které teď nechci rozebírat! Doufal, že to bylo naposledy co ho vidím... avšak jak si mohl vidět včera doufal jsem zbytečně!“ skončil Angel!“
„Fajn Spike tedy není zrovna hodnej hošík, ale proč jedeme do Sunnydal?...Myslíš, že tam má namířeno? Chceš tím říct, že chce zaútočit na Buffy?“
Angel na chvíli váhal „... mám silné podezření, že jí chce ublížit.“
„Angele to je přemožitelka, neměla by mít problém s jedním upírem.“
Angel se zamyslel, Doyle měl pravdu, Buffy to určitě zvládne, ale to nebude riskovat.
„Ne nebude mít problém, o tom nepochybuji, ale chci si být naprosto jistý. Jestliže Spika přemůže vrátíme se do Los Angeles aniž by o nás Buffy věděla.“ Tím definitivně ukončil konverzaci. Zaklonil hlavu a zavřel oči. Jakmile tak učinil vybavilo se mu jak jej zachránila na Vánoce... jak stála o to aby žil, aby žil pro ni... Teď je řada na něm, musí Spikovi zabránit, aby jí zkřivil byť i jediný vlásek na hlavě. Buffy sice určitě Spika zvládne, jako všechny ostatní upíry... ale něco mu říkalo, aby jel do Sunnydale… aby se přesvědčil, že se tak opravdu stane. Možná chtěl vidět Spika jak se rozpadá na prach... chtěl se ujistit, že jeho láska bude v bezpečí... hloupost, říkal si Buffy je přece v nebezpečí denně... je to její práce – je přemožitelka... a dobrá. Usmál se a v duchu se ubezpečoval, že není důvod se znepokojovat...

V Sunnydale
„Páni tak tomuhle se říká správná kalba! Usmála se Buffy, hned však úsměv vystřídal jiný výraz. „Ach jo, musím ještě na obhlídku, doufám, že najdu pár upíru, aby byl Giles spokojený.“
„Půjdu s tebou… ale né, nemůžu, musím se stavit za Ozem, něco mi chtěl říct...“ Will se provinile podívala na kamarádku, ale ta se jen usmála „to je v pohodě, jen běž já to zvládnu.“ Rozloučila se Buffy, vytáhla z kabelky kolík a vydala se na opačnou stranu jak Will. Nejprve zamířila ke hřbitovu. „Tak se ukažte… jsem tady sama, plná chutňoučké krve…“ snažila se upoutat na sebe pozornost aspoň jednoho páru špičáků. Neměla však štěstí, nikde ani stopa po jakémkoli páru tesáků. Zamířila tedy k jednomu konci města. Nevnímala kam jde, když tedy vzhlédla zrak na vilu před sebou zatvářila se překvapeně. Právě se chtěla otočit, když uslyšela podezřelý zvuk. Usmála se „No konečně, alespoň trochu akce...“ Zvuky přicházely z vili. Obešla tedy dům a vešla zahradou. Procházela kolem fontánky, když na ni někdo promluvil.“Nazdárek... to už je doba co jsme se neviděli...“
Buffy se zadívala do stínu odkud vycházel blonďatý upír... „Spiku? Co tady děláš? Neslíbil si náhodou, že už se nevrátíš?...“výhružně zvedla ruku.
„Počkat...jsem tady na přátelské návštěvě“ zvedal ruce nad hlavu a usmál se. Jeho ruce se zamířily k ústům a Spike zapískal na prsty. V tom okamžiku na Buffy skočili čtyři upíři a překryli ji rybářskou sítí. Tohle přemožitelka nečekala, byla naprosto vyvedená z míry ze Spikova náhlého návratu do Sunnydale. Snažila osvobodit, kopala nohama, oháněla se rukou, v níž svírala kolík. Podařilo se jí zasáhnout jednoho upíra, avšak byla od hlavy až k patám zamotaná v síti. Přitáhli ji dovnitř domu a řetězy ji připevnili ke zdi. Postřehla, že to jsou ty samé řetězy, kterými jednou přivázala Angela. „Tak jo lhal jsem není to přátelská návštěva!“ Otočil se na tři upíry za sebou „dobrá práce, ztráty …“ podíval se na podlahu kde byla hromádka popela „no ta trocha špíny navíc to tady nevytrhne.“ Pohlédl zpět na své kumpány „nebylo to zas až tak těžké co říkáte hoši“ posmíval se jí Spike. „No čekal jsem opravdu větší vzdor...“ otočil se. „Ztratila si svou ostražitost, si roztěkanější a reaguješ né příliš jistě, čím to?“
vyzvídal Spike a přibližoval se k vězeňkyni s hrozivě vypadající injekcí plné uspávací tekutiny.

Do Sunnydale dorazili pár hodin po setmění. Angel otevřel dveře. První co spatřil bylo staré parádní sídlo, jeho starý domov, tedy jestli se takto dalo nazvat. Rozhlédl se kolem něco mu říkalo, že nejsou sami. Uslyšel slabé zvuky vycházející z budovy. Vyrazil ke dveřím. Na nic nečekal, opřel se do nich a otevřel je.
Spike se zarazil a pohlédl ke dveřím, které někdo rázně otevřel. „Ale ale tak už si tady? No podle nechápavého výrazu, který si měl tehdá večer bych tě čekal o něco později, ale když už si tady, tak začneme.“ prohodil slizce Spike a vytáhl z kapsy dýku, kterou přiložil k Buffynu hrdlu. Angel se ihned přiblížil ke Spikovi, ten však jen zamlaskal, zavrtěl hlavou a šeptl „nechceš snad, abych tady naší milované přemožitelce prořízl ten její miloučký krček, že ne… tak dej ruce pěkně pomalu za záda a nech tady hochy, aby tě pěkně připoutali k protější zdi a nic nezkoušeš Angele, tohle není žádná hra, jasné?!“ Buffy jen nevěřícně hleděla k vchodu ... Angel?... co tady dělá?...
Angel se řídil přesně podle Spikových rozkazů, avšak musel se opravdu hodně ovládat, tak rád by Spikovi jakýmkoli způsobem ublížil. Musel však myslet na Buffy. Teprve teď od chvíle, kdy vtrhl dovnitř se jí podíval do očí. Jakmile se na ni však podíval uhnula pohledem.
„Tak teď jdeme na dlabanec a Vás hrdličky tady teď necháme,nikam nechoďte, někoho Vám přivedu, ale jen když budete hodní…“ Spike se tajemně zašklebil a spolu se svými kumpány odcházel.
Nastalo trapné ticho, ozývalo se jen řinčení řetězů, jak se Buffy snažila osvobodit, bylo to však marné, a tak brzo od svého úmyslu upustila. Angel už to ticho nevydržel „Jsi v pořádku, neublížili ti?“ Buffy na něj vrhla obviňující pohled a sykla „Co tady zatraceně děláš, a co má znamenat tohle“ a zarachotila řetězy, které svíraly obě její zápěstí. Angel nahodil zmučený výraz „Spike byl v Los Angeles – tam teď žiju. Začal opět s tou svou starou písničkou, že jsem byl příčinou jeho rozchodu s Drusilou.“
„Ale vždyť to je pravda...“ neodpustila si Buffy, i teď viděla rudě, představila-li si Angela s Drusilou..
Angel na to nereagoval a pokračoval ve vysvětlování „... Řikal, že pro někoho něco zařizuje, netuším co a pro koho, a přitom mi zpříjemní život “ očima zabloudil k Buffyným rukou a už teď se nenáviděl za zhmožděniny, které se na nich později objeví. „Mrzí mě to, mělo mi dojít, že se pokusí... dorazil jsem hned jak hned jak to šlo.“ Buffy chvíli mlčela, ale pak „nemusel si jezdit, bylo riskantní cestovat ve dne.“ Angel jen zavrtěl hlavou.
Po chvíli…
„A jak to tady zvládáte? Co Will, Giles a … Xander?“
Buffy byla ráda za neutrální téma „Ale jo, démonů je teď jen minimum, bude chvíli trvat než se otrkají“ ušklíbla se „ po tom jak skončil starosta.... Ostatní jsou v pohodě, užívají prázdnin.Willa Sander se psychicky chystají na novou školu a Gilda? Ten sedí v knížkách, jako vždy “ Dokončila Buffy. Opětovné, trapné ticho přerušil Doyle, který vešel do místnosti.
„Už jsou pryč?… Fajn.“
„Co ti tak trvalo?“ vyjel na něj Angel.
„Ale nečerti se hned, musel jsem se přesvědčit, že jsou pryč...“ a přistoupil k příteli s nůžkami na plech. Poté co Angela osvobodil se obrátil se. „Rád tě vidím, když musím přiznat, že bych bral i jiné okolnosti… “ usmál se Doyle na spoutanou dívku a vykročil k ní.
Než však stačil přetnout Buffyny pouta, objevili se Spike a jeho poskoci.
„No vidíte co jsem říkal?... Angel se nemohl dostat až sem z L. A... a hele upírkův přítelíček...“ nestačil dokončit větu a zmíněný upírek se na něj vrhl. Strhla se mocná bitka. Buffy jen bezmocně škubala řetězy a pozorovala Angela a jeho blonďatého protivníka. Upír v kabátě zakopl o nízký stůl a Spike rychle popadl Buffyn kolík.
„Nééé“ zakřičela z plna hrdla Buffy. Angel chytil Spika za ruce. Přetlačovali se. Buffy v sobě shromáždila veškerou sílu a trhla. Pouta povolila, až se nakonec osvobodila. Snažila se dostat k bojující dvojici, cestou zabila posledního zbývajícího upíra, teď už jen Spike. Dorazila až k nim, sehnula se k Spikovi, měla v úmyslu vytrhnout mu kolík, Spike však zničehonic cukl rukou a místo aby mířil kolíkem na Angela nasměroval jej na Buffy, ta už nestihla zareagovat. Kolík se jí zabodl do středu hrudi. Stihla jedině překvapený výraz. Angel překvapením znehybněl.
„Angele...“ Doyle hodil příteli kus nohy z židle, Angel se vzpamatoval, bleskově letící dřevo chytil a vrazil jej nemilosrdně do Spikova srdce. Ten se ještě stihl na Angela zašklebit „svou práci jsem udělal, bude se mou spokojený… a to já jsem taky!“ a změnil se v prach.
Angel jeho slovům nevěnoval pozornost, jediné co teď chtěl, bylo přesunout se k ženě ležící na zaprášené podlaze. „Buffy?!!! Né bože to ne, ne …ne…“Nevěřícně hleděl na kolík trčící z jejího těla. V očích ho zaštípaly slzy.
Buffy pohlédla do milovaných očí „Angele musím ti něco říct....“
„Ššššš musíš odpočívat... Doyle dojdi pro auto!“ Tišil ji a zároveň vrhl roztržitý pohled na přítele.
Buffy zvedla ruku a pohladila Angla po tváři, ten se okamžitě otočil a pohlédl na ni. „Angele ty víš, že to nemá cenu, tohle už nespraví žádný doktor, je… je konec.“ polkla knedlík v krku. „ Doyle ?“ otočila se na muže stojícího opodál „můžeš nás nechat o samotě?...“
„Jasně, budu čekat v autě“ a vyšel ze dveří.
Angel bezmocně svěsil ramena „je to moje vina, kdyby mi to došlo dříve,mohl bych dorazit dřív, mohl bych tomu zabránit....“ Buffy zakroutila hlavou „nemůžeš zato, byla jsem málo ostražitá, to je v pořádku...“ její hlas začal slábnout.
„Angele musím... musím ti říct… já... miluji tě… miluji tě celým svým srdcem...“ Angel jí položil prst na rty a něžně po nich přejel „Buffy taky tě miluji z celé své duše, vždy tomu tak bylo a vždy bude...“ z očí mu stekla osamělá slza, jež se osvobodila z hráze jeho víček.
Buffy ji setřela a hlesla „polib mne, naposledy mne polib...“ na nic nečekal a pomalu se sehnul k jejím nádherně tvarovaným ústům, jejich rty se setkaly, i po tak dlouhé době nezapomněl jejich chuť, jejich měkkost a vůni.. Líbal ji něžně, avšak s vášní muže toužící po ženě každým kouskem těla. Byl to polibek na rozloučenou. Vychutnávali každý doušek opojného pocitu… naposled! Buffy se na něj naposled podívala, usmála se na muže svého srdce a odešla z tohoto světa.
Angelův nářek muselo být slyšet na míle daleko, zhroutil se na její pomalu stydnoucí tělo a bolestně se rozvzlykal.
Odešla, opustila ho , tentokrát navždy, už neuvidí nádherné zelené oči plné života, neuslyší její smích, nikdy se nebude rukama proplétat v jejich lesklých vlasech. Zůstal sám , prázdný... spolu s ní zemřela i část jeho...
Seděl tam dlouho, nepochybně celou noc. Ozvaly se kroky a Angel otočil rozmazaný pohled ke dveřím.

To be continue


Vengeance 2