Prophesy 6

Nebyla sto nabrat dech. Doufala, v duchu vroucně prosila, ve zradu vlastního zraku. Nepotřebovala tmavé postavě vidět do očí, už z této vzdálenosti rozpoznávala chůzi a postoj těla. Ruce sevřela v pěst a vší silou, jež jí ještě zbývala, se snažila přemoci překvapení a nekonečnou beznaděj a zachovat kamennou tvář. Moc se jí to nedařilo, uvnitř křičela, křičela zděšením, vztekem… nenávistí k bestii, která s úšklebkem vše sledovala s nepředstavitelným blahem ve tváři. Nebýt řetězů rozdrtila by Gabrielův úsměv tisíci ranami pěstí…

Křišťálové lustry vrhaly barevné odlesky na, jí tolik známou, tolik milovanou, tvář.
„Vítej Richarde,“ Griffin přistoupil k postaršímu muži a bratrsky ho objal. „Přišel si právě včas. Akorát jsem tady s Elein probíral prekérnost situace, v jaké se s Angelem… Jsem to ale nezdvořák… Angele, tohle je Richard Edvard Carpentr III., otec Ell a můj bratr,“ při posledních slovech, na které dal zvláštní důraz, se natočil ke krčící se dívce.

Po nekonečné chvíli ticha zuřivě zařvala: „To je lež! Nevěřím Vám! To není možné! NE!!!“ urputně sebou škubala. Richard na ni shlížel s nic neříkajícím pohledem, snad se v jeho očích na malou chvíli mihla lítost, ale byl to jen nepatrný okamžik.
„Uklidni se děvče,“ démon k ní přiklekl, „mohla by sis ublížit,“ prudce zatáhl za provaz. Ell sykla a na jejím, už tak zarudlém zápěstí se objevili drobné tržné ranky. Griffin se štěkavě rozesmál, kývl na své poskoky a vycházel ze síně. „Potřebuji si promluvit se svou dcerou. Vy počkáte přede dveřmi… Nikdo nesmí ven, nikdo nesmí dovnitř! Je to jasné?!“ Obě gorily přikývly.
Richard se soucitně podíval po spoutané dívce, avšak nepokusil se na ní promluvit... či snad vyhledat pohled jejich pronikavých očí… Prudce se otočil a rychlými kroky odcházel z pokoje.

Angel s Elein osaměli. Oba, jako na povel, začali opětovně trhat řetězy, ale bezvýsledně.
„Jsi v pořídku?“ zeptal se po chvíli upír.
Mlčela.
Nepatrně se posunul směrem k dívce. „Ell?“
„Nic neříkej! Prosím nic…“ zadívala se do stropu a v zápětí sjela pohledem k Angelovi. „Můj otec… Angele, můj vlastní otec… pokud to je má rodina… začínám o tom pochybovat…“ popotáhla a statečně polkla.
„Je mi líto…“ prohlásil tiše.
Zavrtěla hlavou. Dosud odvážná dívka se sesypala a štkavě rozplakala. Přisunul se ještě blíž, brunetka zabořila obličej do jeho mohutného ramene.
„Byla jsem tak hloupá! Blbá!!!“ zuřila nad svou slepotou. „Bože jak jen mohl… Všechno byla lež… celý můj život… on je jeho bratr…“
„Shh, to bude dobré… slibuju…“ Ač jí tohle přislíbil, uvnitř sebe cítil pravý opak. Vše okolo se sypalo, jako domeček z karet se zvláště nestabilními základy. Mu, Jonesová… všichni byli mrtví. Griffin má na své straně další posilu a on tady sedí spoutaný… bezmocný…

Velké francouzské okno se mírně pootevřelo a dovnitř vklouzla, lépe řečeno vpadla, drobná rusovláska. „Sakra,“ ulevila si.
Oba rukojmí zbystřili a vyjeveně zírali na nově příchozí.
Dívka si z večerních šatů smetla neviditelnou nečistotu, narovnala ramena a s hlavou pozdviženou přešla až k bizardně vyhlížející dvojici. Stanula nad nimi, jakoby snad držela v rukou klíč od jejich osudů, svým způsobem to byla pravda. Chris nakonec svěsila ramena, bylo to proti všemu co ji celý život vtloukali do hlavy přední učitelé etikety, ale po tom, co vyslechla, když celá promrzlá postávala na balkóně, se jí onen luxusní život zhroutil a etiketa šla do háje.
Jakmile Ell odvlekly do otcovy pracovny, podlehla svodům své zvědavosti a vyslechla celý rozhovor. Elein měla pravdu! Gabriel Griffin nebyl, ten za kterého ho považovala! Celou tu dobu mu šlo jen a jen o moc, na ní mu nezáleželo! Zjištění, že vše na čem jí záleželo byla pouhá iluze, klam dobrého herce v ní probudilo nesnesitelnou bolest ale také dosud nepoznaný vztek! Rozhodla se tedy jednat!...

„C-co tady děláš,“ divila se Ell, když se k ní zrzka sehnula a broží, jež si vytáhla z účesu uvolnila pouta.
„Už nebudu poslušná holčička co plní rozkazy muže, který není její otec“ přitakala Chis a osvobodila i Angela.
„Takže mi věříš?“
Obě dívky povstaly.
Christen se smutně usmála a napřáhla ruku. „Věřím…“
Brunetka nabízenou dlaň váhavě stiskla.
Jejich ruce dotkly a celou síň ozářil zlatavý záblesk. Angel si instinktivně zakryl tvář, avšak tohle světlo mu nemohlo ublížit.

„Co přesně myslíte tím, Nikde ji nemůžeme najít!!!“ Zuřivě hulákal.
„Uklidni se Gabrieli. Oni ji najdou, jen jim dej čas.“ Oba muži postávali v luxusně zařízeném podkrovním pokoji, který by obyčejného smrtelníka zcela jistě vyvedl z míry. Po stěnách se táhly starobylé texty psané lidskou krví. Podlahu pokrývaly ornamenty kosti a lustry byly stíněny kůží. Prudce mávl rukou a odhodil tak oba muže z pokoje. „Najděte ji! Nemohla se přece propadnout!“ Démon zběsile kroužil po místnosti a lidské ostatky mu přitom chrastili pod chodidly. „Uklidnit se? Uklidnit se!... Budu klidný až tu zatracenou holku najdu! Copak to nechápeš? To ona je klíč! Dík ní získám veškerou svou moc!“
„Pak tedy nechápu co s tím vším má společného Elein! Jaký s ní máš problém?!“ Richard povytáhl jedno klenuté obočí.
„Tvá milovaná Ell je ten problém! Jedině ona má moc přesvědčit Christen… A jestliže se jí to povede! Pokud ji dostane na svou stranu… Uvolní tak prastarou moc a energii a jedině ta je schopna mi ublížit…“

Záře nabírala na intenzitě, vítr pootevřel okno a do místnosti pronikl slabý jakoby letní vánek. Oběma dívkám zvonilo v uších, ale i nadále svíraly dlaň té druhé.
V rohu rozevřené okenice byl vidět srpek měsíce, od něj se až o nim táhla tajemná mlha, po níž plul ještě zářivější paprsek. Přibližoval se, stále blíž a blíž… až dosáhl balkónového zábradlí.
Světlo se slabě zeslabilo a poskytlo tak pohled do tváře onomu paprsku.
Na volném prostranství stála dívka. Nádherná drobná blondýnka. Vítr si pohrával s jejími hebkými vlasy. Zahalena v blankytném hedvábí a s úsměvem na tváři přistoupila až dvojici překvapených dívek.
Angel se nevěřícně opřel o drahé tapety a němě zíral na překrásný výjev.
Záhadná žena položila svou ruku na spojené dlaně a se zelenkavýma očima upřenýma na Ell tiše pronesla: „Dokázala jsi to. Prošla si cestou obzvláště trnitou… Mnozí by již své snažení vzdali… Spousta smrtelníků by se nikdy neodvážila, ale ty… Nepochybuj o sobě Elein! Ty si výjimečná, máš v sobě neskutečnou sílu, stačí si jen věřit.“
Zjevení se natočilo k rusovlásce: „Konečně si prohlédla, je velmi obtížné postavit se pravdě tváří v tvář, nejeden by raději uvěřil lži, ale ty jsi dík své vnitřní síle rozpoznala co je správné a co jsou naopak snůžky lží a přetvářka.“
O krok ustoupila a hluboce se nadechla. Pozvedla obličej a zavřela oči. Po chvíli položila dlaně na ramena dívek před sebou. Další z mnoha paprsků energie, tentokráte však o tolik zářivější a silnější, prostoupil místností a těla vyvolených jej pohltila.
Záře si pohrávala s jejich obličeji a zanechávala na nich zlatavé odlesky.
Najednou byla tma, ticho a pak se rozsvítily křišťálové lustry.
Blondýnka chtěla ještě něco vyslovit, ale snad nějaká vyšší moc jí v tom kdoví proč zabránila a ona se začala měnit t mlhu, ze které byla stvořena.
Upír se rychlostí blesku vzpamatoval. Se zamlženým hledím pohlédl na rozplývající se stvoření. „Buffy…“ hlesl.
Se smutným úsměvem na dokonalé tváří zformovala ústa do neslyšného: „Angele.“ vNapřáhl ruku, ale nehmatal nic, než na chladnou clonu nočního vzduchu. Buffy zamrkala a zpoza smaragdovým tůněk unikla stříbrná perla žalu. Naposledy pohledla na obě vyvolené, dodávajíc jim sílu. Pak stále víc kouř připomínající dlaní přejela po upírově tváři a s tichým zaševelením se rozplynula.

Podlaha se slabě otřásla.
„Co to ksakru!“ Griffin byl skokem u prahu dveří , které se téměř ihned otevřely. Stál v nich jeden z mužů v černém.
Démon na něj upřel tázavý pohled. „Co se děje?“
„Nevíme, pane. Ohnisko bylo z pokoje těch vězňů.“
Gabriel zrudl. „A to tady jen tak stojíš. Rychle!“ Prudce muže odstrčil a hnal se po úzkých podkrovních schodech dolů.

S pohledem upřeným na obě ruce sevřela dlaně v pěst. Jakoby jimi proudili miliony neviditelných paprsků energie. Za zády zaslechla blíží kroky a bleskurychle se vrhla ke dveřím, které zaklínila vlastním tělem. Měla pocit, že ani buldozer by neprorazil.
„Měli bychom vypadnout,“ křikla na tichou dvojici vzadu u stěny a dál odolávala nárazům.
Ell si přisedla k Angelovi, který hleděl do prázdna. Váhavě mu stiskla rameno. Otočil se k ní, ale jeho výraz byl prázdný, jednu ruku sevřenou tak až mu bělaly klouby, druhou tisknouc si na tvář v místě, kde se ho Buffy dotkla.
„Angele, já…“
Zavrtěl hlavou a slabě se pousmál. v„To byla Buffy,“ neptala se, konstatovala. „Tvá Buffy?“
Neodpovídal, jen dál rentgenoval její tvář. Po chvíli jí přejel ukazováčkem po tváři a šeptl: „Máš stejné oči jako ona. Hluboký zelený vír ve kterém se topím…“
Elein bojovala s náhlým pocitem přivinout se mu do náruče a se slastí vychutnávat jeho dotek.
Už, už prohrávala boj se sebou samou, když Chris zafuněla odněkud z velké dálky. „Sakra, lidi! Asi jsem se přecenila a dlouho už to neudržím!“
Brunetka se bleskurychle vzpamatovala. Jen velice nechtěně odstrčila Angelovu ruku a odhodlaně se mu zadívala do očí. „Angele! Já nejsem Buffy! Vím, že tě setkání s ní vyvedlo z míry, ale nemáme čas! Musíme zmizet! HNED!“ Škubla jeho rukou a přitom se ozval trhavý zvuk.
„Můj kabát,“ ozval se ublíženě. Konečně, pomyslela si vyvolená a zatáhla ještě silněji. Ozvalo další křřřch a rukáv jí líně vysel přes ruku. Upír nabroušeně vstal.
„Proč si to udělala?!“
Ell jen pokývla hlavou ke dveřím, kde rusovláska, očividně už silně rozladěná, držela dřevěnou clonu. „Ó, pán si konečně všiml.“
Bleskově se vzpamatoval: „Vypadneme.“
„Aleluja!“
Přešel ke dveřím, oběma nohama se zapřel a sykl: „Dobrá, běžte, já se to pokusím dát vám co největší náskok a pak vás dohoním.“
„Ale…“
„Jděte!“ vChristen si dala vzdorovitě dlaně v bok. „Hele do mě nalila ta svítící dáma jakési nevím co! Nevím tedy proč bych…“
Ell ji zastavila, při pohledu do upírových tmavých, teď skoro až černých, očí měla jasno v tom co dělat.
„Jdeme! On to zvládne.“ Strhla zrzku s sebou a obě běžely k oknu.
„Ell,“ otočila se. „Na sever.“ Přikývla a obě dívky vyskočily.
Svaly se mu napínaly, ale on dál jako tisíciletá skále stál, ani se nepohnul.
Zpoza dveří se ozval křik a najednou tlak a bouchání ustalo. Angel se zaposlouchal, přiložil ucho na dřevo a čekal. Vzápětí se v místě, kde se o dveře opíral ramenem, proniklo jako diamant nabroušené ostři sekery. Projelo kůži a zarylo se hluboko do masa. Upír zaúpěl.Sekera opět zmizela, ale jen proto aby se v zápětí objevila o pár centimetrů víš. Angel postřehl blízký stolek a jakmile sekera zmizela potřetí bleskově se k němu vrtl a posunul jej před dveře. Tisknouc si zraněné rameno couval oknu. Na nic dalšího už nečekal, víc času neměl. Odhodlaně vyskočil z prvního patra a tmavou zahradou mizel…

„Stejně mi není jasné, jak nás ten tvůj přítelíček najde!“ pronesla Chris. Obě dívky ve večerních šatech a jehlových podpatcích, které už byly upravené pro dlouhé tratě, utíkaly uličkami Miami.
„O to strach nemám,“ zastavila se Elein, aby popadla dech. „Dobrá,“ zhluboka dýchala, „myslím, že to by mohlo pro začátek stačit.“ Rozhlédla se a ukázala prstem k dokům. „Tam bychom se mohly na chvíli schovat.“
Zavíraly za sebou plechové vrata skladiště, byli sprintem unavené a tak jim uniklo, že je už od Griffinova paláce někdo sleduje.

Vnímal jemnou vůni jasmínu, ten jakoby ho nesl. Angel instinktivně směřoval k severu.

Obě dívky se zhroutily na hromadu kartónových krabic. Jejich dech se pomalu vracel do normálu.
„Věřila bys, že jsem víc jak deset let neběhala jinde než v fitcentru?“
Ell se na ni usmála. „Věříš, že bych tomu i věřila?“
Zadívaly se do očí a najednou jakoby objevily kolik toho mají společného. Každá z nich vyrůstala v jedné z nejbohatších rodin světa. Oběma jejich otcové dopřáli jen to nejluxusnější… Rozmazlovaly je a ve všem jim vycházely vstříc a konečně obě svazovalo prastaré proroctví.
„Srovnala ses s tím mnohem líp jak já,“ konstatovala Elein. „To já jsem Angela odmítala poslouchat…“
„Přiznávám že ze začátku jsem tě považovala za naprostého blázna, ale po tom co jsem vyslechla a po té světelné show, co předvedla ta Bunny to musí být pravda.“
„Buffy, jmenuje se Buffy.
„Jo jasně… Kdo vůbec je ona tajemná Buffy? A kdo je ten Angel?“
„Buffy je – byla jedna z nejsilnější přemožitelek – přemožitelka bojovnice za dobro. Zabíjí upíry a démony, zkrátka mocnosti zla.V každé generaci se narodí jedna vyvolená… Jestliže zemře, nahradí jí jiná. No, to už vlastně po čase neplatilo… pomocí kouzla jich najedou bylo na tisíce… Už si přesně nepamatuju jak to bylo..“
„Dobrá, tak proč se tedy o naše papínky nepostarají ony?“
„Protože už žádná nežije… Před několika lety začaly pomalu mizet…“ Chris už jí chtěla přerušit, ale brunetka zvýšila hlas a pokračovala: „Neptej se mě jak nebo kam… nevím to. A myslím si že to neví nikdo…“
„A Angel?“
„Bojovník dobra.“
„Tedy je na naší straně?“
„Ano…“
„A on… on je taky přemožitel?“
„Ne. On je-je upír.“
„C-cože?“ Chris na ni nevěřícně zírala.
„Ne, počkej. On je dobrý upír… má duši. Už hodně dlouho bojuje proti zlu. Dokonce nejednou zachránil svět. Bojoval i po boku Buffy.
„Takže odtud ji zná.“
„Ano.“
„Tam v paláci, vypadalo to že byli víc jak přátelé?“
Ell mlčenlivě přikývla.
„Fíha, upír miluje přemožitelku. Dobrý paradox. Počítám, že to musel být drsný vztah.“
„Ani netušíš jaký…“
Obě dívky s odmlčely, noční vítr si pohrával s plechovou střechou a zneklidňoval oceán.
„Ell?“
„Hm?“
„Nechápu to… Proč, proč ty a já? Proč my? Já neumím bojovat…“
Elein se na ni upřímně usmála a dala se do sáhodlouhého vyprávění celého příběhu.

„Samurajský meč? Obdivuji tě. Já bych to asi vzdala. Neměla bych na to být celou tu dobu bez své kosmetiky.“
Obě dívky vyprskly smíchy.
„Nemysli si, málem jsem svůj milovaný šampón oplakala.“ Nasadila uplakaný pohled.
„A kde je teď?“
Brunetka pozvedla jedno klenuté obočí. „Můj šampón?“
„Ne. Ryan?“
„Och… Upřímně řečeno nevím. Naposledy jsem se s ním viděla v tanečním sále. Pak někam zmizel…“
„Máš o něj strach?“

„Ten by byl zbytečný,“ ozvalo se z tmavého kouta za nimi. Obě dívky vyskočily a mžouraly nepropustné tmy. Blížily se k nim tiché kroky a za chvíli slabý měsíční svit ozářil mužovu tvář.
„Ryane,“ vyhrkla Ell a rozběhla se k němu. Upustil tašku a sevřel ji v náručí. Pramínky uvolněné ze složitého účesu mu zakryly tvář.
„Kde si byl! Bože, měla jsem takový strach!“ Ustoupila od něho a panicky si prohlížela každičký kousek jeho těla, jakoby hledala zranění.
„Jsem v pořádku,“ pousmál se.
„Jak si nás našel?“
„Sledoval jsem vás. Tedy počkal jsem si na to až se dostaneš z toho pokoje kdy, tě zavřeli.“
„Cože? Jak?“
„Když jsem se vracel z toalety, zahlédl jsem jak tě nenápadně vlečou pryč ze sálu a zavřeli se s tebou do nějaké místnosti. Nepochyboval jsem že se odtamtud dostaneš… a tak jsem jen počkal… a pak Vás sledoval až sem“pokrčil rameny. „Tak tohle je tvá druhá polovička?“ Vykročil směrem ke Chris. „Rád tě poznávám,“ stiskl jí ruku.
„Nápodobně,“ breptla dívka a slabě se zamračila. „Neviděli jsme se už někdy?“
Na chvíli strnul, ale pak uvolněně pokračoval. „Nemyslím si.“ Vrátil se v černé cestovní tašce a podal ji Ell. „Tohle budeš potřebovat.“
Dívka rozepnula zip. „Ano, to se bude hodit,“ vytáhla svůj meč a máchla jím ve vzduchu. Zářil v skladištním přítmí jako pochodeň naděje.
„Je tam toho víc.“
„Myslím, že mě bude stačit tohle.“ Pronesla aniž y uhnula očima z naleštěného ostří.
Ryan prolétl zkoumavým pohledem skladiště. „Kde je Angel?“
„Zdržel se, každou chvíli tady bude.“
„Fajn, protože bychom se měli připravit, Griffin Vás určitě už hledá…“
„On a nebo můj otec,“ procedila sarkasticky.
„Tvůj otec?“
„Jo, ten bastard mi celou dobu lhal! Je to Gabrielův bratr!“
„Panebože, Ell! Jsi v pořádku?“ Přistoupil k ní a pozvedl její obličej ke svým očím.
„Už je to lepší…“ prohodila bezbarvě.
Z chvilky ticha je vytrhl vzdálený zvuk tříštění skla.
„Omrknu to,“ navrhla Chris.
„Buď opatrná,“ hodil jí Ryan zbraň. „Je nabitá, stačí jen zmáčknout spoušť,“ hlesl a otočil se k stále tiché Ell.
Jakmile rusovláska zmizela za plechovými vraty Ryan si přitáhl Elliny rty. Polibek byl palčivý, žádostivý. Ryan dobýval sladké rty a jazykem prudce vnikal do zákoutí vábivých úst. Zpočátku jí překvapila horlivost s jakou líbal, ale netrvalo dlouho a ona se nechala strhnout. Hlava se jí nezadržitelně točila. Kolena se podlomily, nebýt toho že ji držel v náručí, určitě by spadla. Ovinula mu ruce kolem krku a prsty skryla v jeho hustých vlasech.
Pomalu se odtrhl. Ell celá zmatná nechala oči zavřené.
Přiblížil ústa k jejímu uchu a šeptl: „Promiň mi to.“
Překvapeně otevřela oči, ale v zápětí ucítila tupou bolest na v zátylku a její pohled se rozostřil. Pohltila ji tma.

„Nikdo tam není. Asi nějaká kočka…“ Zastavila se a překvapeně sjela pohledem ležící Ell a nad ní tyčícího se Ryana. Zvedla zbraň a namířila ji na něj. „Co si jí udělal?!“
„Klid maličká, dej to pěkně dolů a já ti neublížím.“
„Ell?! Ell!“
„Obávám se, že tě neslyší!“ Pomalu k ní přistupoval.
„Už ani krok! Nebo tě sejmu!“
„Ale no tak, tohle je vyjadřování urozené dámičky?“
„Sklapni. Zpátky! Zpátky, povídám.“ Ale to už stál u ní a přetahoval se s ní o zbraň. Chris bezděčně stiskla spoušť.
„Panebože!“ rozšířila pohled a zírala do Ryanových očí.
„Ou, jasně teď bych asi měl padnout na tuhle zaprášenou zem a tisknout si krvácející hruď, že? Hm tak to promiň, ale asi tě zklamu.“ Vytrhl ji zbraň. „Jsou v ní slepý… Snad sis, ty huso, nemyslela, že bych ti dal nabitou zbraň?“ Hurónsky se rozesmál a udeřil Christen pažbou zbraně do hlavy. Dívka se sesula na podlahu.
„Jo, takhle nějak bych se tam válel, vystihla si to přesně.“ Švihl pohledem po bezvědomé Ell. Přešel k ní, do jedné ruky jí vsunul meč a do druhé složený list papíru. „Mrzí mě to, ale takhle to prostě musí být!“ Vrátil se k zrzce, nepříliš jemně si ji přehodil přes rameno a vyšel ze skladiště.

Rána byla hluboká, ale on nedbal bolesti a dál sledoval jemnou vůni, která ho zavedla až do doků. Vyčerpaně se opřel mokrou stěnu budovy. Cítil se slabý, od ramene se šířilo nepříjemné pálení a ruka mu začínala brnět. Otevřel rozvrzaná vrata. „Elein?“ zahleděl se do temna skladiště. „To jsem já…“ zarazil se pohledem o uzlíček sametu nedaleko. Nedbaje svého zranění se vrhl vpřed. Byla to Elein. Byla omráčená. Pomalu ji otočil tváří k sobě. Dívka byla prochladlá od vlhké podlahy. Sundal si jedno-rukávový kabát a brunetku do něj zabalil. „Hej, slyšíš mě?“
Slabě zatřepetala víčky a váhavě na něj ulpěla pohledem.
„Jsi v pořádku?“
„A-ano, tedy myslím,“ pokusila se vstát, ale on jí v tom zabránil.
„Ne! Lež… Co se stalo? Kde je Chris?“
„Já… au… Nevím. Čekaly jsme na tebe, povídaly jsme si o poslání a pak…“ Dívce se rozšířily panenky.
„Pak? Co se stalo pak?“
„On.. on přišel a… a…“
„Cože? Někdo přišel? Kdo?“ zatřásl s ní. „Pověžní to! Kdo přišel?...“
„Ryan!“ Nyní mluvila přess dlaně přitisknuté k ústům. „Bože, Ryan mě omráčil a… on… musel ji odnést s sebou!“ Nemohla tomu uvěřit. Ryan! Jedinná osoba, ke které kdy cítila… Šok vystřídal palčivý vztek! Hbitě byla na nohou svírajíc samurajskou zbraň.
„Co chceš dělat,“ zadržel ji napřaženou rukou.
„Co sakra myslíš?! Jdu pro ni! A přitom tomu parchantkovi vyškrábu oči!“ Snažila se upíra obejít, on jí dál clonil.
„Počkej to nemůžeš! Víš přece kam ji odnesl. Ke Griffinovi. A tohle přesně Gabriel očekává – padneš mu do pasti.“
„Ano, očekává to. Tak to ho přece nemůžu zklamat. Uhni mi z cesty.“
„Musí existovat i jiné řešení, takhle si pro něj až moc slabý protivník. Copak to nechápeš? Zabije tebe a pak i ji!“ nedal se odbít.
Ell si zuřivě zařvala, mrštila mečem před sebe a prudce si vjela prsty do vlasů. Donutila se pomaleji dýchat až se nakonec malinko zklidnila. Povzdechla si: „A co mám podle tebe dělat?“
„Chce to plán. Dobrý plán…“
„Sakra Angele! Jaký plán?! Tady není žádná alternativa! Jsme v tom sami! Jestli si nevšiml, druhá vyvolená je v tahu. Ryan je s nimi stejně jako můj táta. Griffin drží všechny trumfy a má po ruce tolik démonů, kolik si jen řekne, kterým stačí kývnout. A my jsme jen dva! Totálně nemožná „vyvolená“ a upír ač s duší, tak ho může zneškodnit jediný dřevěný kolík.“ Přemožena beznadějí se sesula na hromadu kartónu. Zahleděla se do země.
„Zapomínáš na jednu důležitou věc!“ připomněl jí.
„Vážně… na jakou?“ vzhlédla.
„My jsme na straně dobra a… A dobro přece pokaždé vítězí nad zlem, ne?“
Nejdříve na něj nevěřícně hleděla omráčená jeho optimismem, po chvíli však neodolala a vyprskla smíchy.

***
A pak jsme se smáli oba. Jakoby nás nečekala možná největší bitva co kdy tento svět poznal, jako bychom nebyli na pokraji svým fyzických i duševních sil. Neuvěřitelná lehkost, svoboda.
Znáte ten pocit. Člověk ráno vstane, roztáhne závěsy, tvář mu ozáří teplé sluneční paprsky… nic ho netíží, ničeho se nebojí jen vnímá krásné teplé pohlazení na tváři… vAle jak už v takovýchto příbězích bývá zvykem,ona příjemná otupělost netrvala nijak dlouho…
***

Nakonec musel uznat, že na Eleinině řeči něco bylo – jsou jen dav! Ať se na to díval z jakéhokoli úhlu, pro ně to končilo smrtí… Ale oni se musejí pokus zabránit Gabrielově vzestupu… Prostě musejí!
„Fajn. Myslím, že plánování nám odpadá. Zůstaneme tedy u staré dobré osvědčené metody – se zbraněmi co pobereme vtrhneme do sídla. Já se postarám o záchranu Chris a ty můžeš pozabíjet Griffina, jeho poskoky a…“
„Chlapka co se celý můj život vydával za miliónového tatíka spolu s klukem na oko? Och, asi jsem se do toho plánu-neplánu zamilovala. Zajímalo by mě kdo s touhle taktikou začal…“

Vítr rozrazil dveře a zpoza oslnivého světla se ozvalo: „Řekla bych, že jsem jednou z jeho průkopnic.“ Osoba, jíž patřil pevný hlas postoupila krok vpřed a oběma zaraženým tak dala poznat svou tvář. Alabastrová pleť lemovaná jemnými blond pramínky, pár nejzelenějších očí světa, rovný nosík a plné růžové rty, které zdobil nádherný úsměv.
„Myslím, že je načase, abych se ti konečně oficiálně představila. Já jsem Buffy,“ s rukou napřaženou došla až k brunetce.
„A-ahoj,“ přijala ji Ell. „Jak, jakože jsi tady?“
Dívka se usmála. „Menší výpomoc od sil…“

Před pár minutami
Nebe
„Na to se nedá dívat! Každý jí hází klacky pod nohy! Divím se že se už dávnou nesesypala. Noří se do beznaděje hloub a hloub… musí si připadat strašně sama! Všichni nejbližší jí opustili, nechali napospas… Zatraceně, to ti mi-máme-moc-nad-vším nevidí…“
Joyce zaraženě mapovala prázdný obláček, kde ještě před momentem její dcera spílala Silám.

Síně Sil
„… nevidí, že to sama nezvládne?! A to ikdyž Angel dělá co mů…“ zmlkla a s nevinným výrazem ve tváři vzhlédla k muži v bílém hávu. „Ou,“ dodala jen tiše.
„Samozřejmě, že neuniklo, přemožitelko!“
Zkřížila ruce na hrudi, odmítala se jakkoli kát nad čistým konstatováním pravdy.
„Až moc intenzivně se zajímáš o osudy živých… a obzvláště jednoho neživého… A to se nám nezamlouvá.“
Dál mlčela.
„Rozhodly jsme se tedy ukojit tvou zvědavost. Buffy, přemožitelka upírů bude bojovat i v téhle bitvě. Naposledy okusíš pozemské slasti i starosti. Ale moc si na ně nezvykej, neboť jakmile boj skončí, vrátíš se tam kam patříš…“
Neschopná sebemenší reakce dál upřeně zírala na muže před s sebou…

Skladiště
Buffy si přehodila sekeru přemožitelek zpět do pravé ruky. Snažila se tak zakrýt rozechvění, které jí vibrovalo celým tělem. Chloupky na ladném krku vstávaly. Dech zadrhával. Konečně v sobě našla aspoň minimum z požadovaného množství odvahy a otočila svůj pohled k dosud omámenému upírovi. „Angele,“ skoro nepostřehnutelně kývla na pozdrav.
Hlasitě polkl a bez jediné mrknutí dívku před sebou sjel zkoumavým pohledem. Vypadala jako tenkrát – Dlouhé vlasy v kaskádách splývající na záda, dva hluboké smaragdy a plné malinové rty.
Mezi přemožitelkou a upírem byli bezmála tři metry místa a on i přesto vnímal růžovou vůni a dívčino rozechvění.
Hltal každičký kousek Buffyna těla. Nemohl se oné neuvěřitelné podívané nabažit. Její náhlý vpád - její blízkost - ho zaskočila. Cítil se jako poblázněný puberťák. Z mysli se vynořovaly dávno zapomenuté vzpomínky. První setkání, první polibek, první milování… ale i bolestná loučení. Možná to ho vrátilo zpět do reality a on byl schopen tiše odpovědět.
„A-ahoj Buff.“ Dívka znatelně přikývla a obrátila se k Ell.

Nemohl se zbavit vtíravé myšlenky. Výpomoc od sil? Co je sakra přimělo povolat přemožitelku? A proč zrovna Buffy? Má to snad být jen další jejich ubohá hra? A nebo je to až tak zlé, že i oni mají strach… strach že by to Chris s Elein nezvládly?

„Ráda se stanu pomocnou rukou ve vašem planu,“ konstatovala napůl s dotazem.
„J-jasně! Jo…tak fajn.“ Ell se snažila otřepat z náhlého Buffyna zjevení – nejslavnější přemožitelka, bojovnice strany dobra, ta která nesčetněkrát zachránila svět. Jde do toho s nimi, bok po boku.
Najednou jakoby nějakým kouzlem ji zalilo teplo. Teď měla konečně pocit, že má šanci zachránit Chris a smáznout Griffinův pokřivený úsměv jednou provždy. Shýbla pro svou zbraň a s odhodlaným výrazem na tváři pronesla: „ Je čas udělat těm rádoby zlým hochům PÁ PÁ!“
Buffy se zašklebila a otočila se na Angela. „Já myslela že sarkastické hlášky tady obstarávám já,“ zatvářila se naoko ublíženě.
Upír se pousmál. Mají mezi sebou sice ještě spoustu nedořešených věcí, ale ty pro teď musejí počkat. Svět nepočká, Ell nepočká…
„Ještě budeš mít možnost,“ mrkl na blondýnku. Vzal si také svůj meč a s malou úklonou blondýnce rukou pokynul

Byla to opravdu impozantní podívaná. Vysoká brunetka v rudé – kdysi večerní toaletě – svírajíc meč, suverénně rozkopla vrata, ty se odporoučely k mokré zeni, a vyšla do chladné větrné noci. Následovala ji přemožitelka s výhružně vypadající sekerou. Nakonec měsíc osvítil muže v černém. Jistým a pevným krokem následoval obě dívky. Zaševelení větru a následné mihnutí lemu dlouhého kabátu. A pohltila rouška tmy.


Prophesy 7