Fateful choice 4


„Ou? OU?!“ Opakoval její slova. „Mám toho dost,“ zastrčil si zbraň do pouzdra a hmátl po želízkách. „Půjdete s námi…“ vykročil směrem k blondýnce a přitom se snažil nedívat na dvě hromádky popela, mezi kterými stála.
„ „Nemyslím si. Nikam nejdu,“ založila si ruce na prsou.
„Zavrtěl hlavou. „Mě nezajímá, co si myslíte, slečno Summersová! Prostě jste zatčena a tečka.“
„Ani se nehnula. Jakmile jí chtěl nasadit náramky, vytrhla mu je z rukou. Podrazila mu nohy, takže skončil na kolenou na zemi. Sebrala mu z pouzdra zbraň a zamávala mu jí před očima: „Tahle věcička není nikdy dobrý nápad.“ Zasunula si zbraň vzadu za kalhoty a předklonila se k němu: „A za záchranu života se děkuje.“
„Hleděli na sebe ze vzdálenosti několika centimetrů. Na tváři ji ovanul jeho zrychlený dech. Oříškové oči si ji vztekle měřily. Slabý závan větru si pohrával s jeho krátce střiženými vlasy. Vůbec se nezměnil. Ani trošičku. Ať se jí to líbilo nebo ne, stále v něm poznávala upíra, do kterého se…
„Přestaň! Napomenula sebe samu.
„Přimhouřila oči. To, co bylo mezi ní a Angelem, je dávno zapomenutá minulost. Po tomhle hnědookém upírovi tady přece byli i jiní. Riley… Spike… Ty taky milovala. Měla s nimi dospělé, i když komplikované, vztahy. Jediné, co ji momentálně spojuje s tímhle pomalu dvoumetrovým chlapem je vztek, který elektrizuje okolí. Vztek, který v ní vře a bublá od chvíle, kdy jeho obličej poznala v televizi. Zlostné jehličky bodali i nyní. Před očima se jí promítlo jejich setkání před policejní stanicí. Na hřbitově. Ve výslechové místnosti. Zatnula zuby a pevně sevřela pěsti.
„ „Buffy!“
„Přimhouřila oči a prudce zvedla hlavu. „Co?!“
„Giles stál vedle té hnědovlasé doktorky, která se na ni zvláštně dívala. „Myslím, že agentovi, i tady doktorce, dlužíme vysvětlení. Co kdybychom šli všichni dovnitř a v klidu si promluvili.“ To nebyla otázka, ani návrh… Byl to příkaz pozorovatele, který si ani omylem nemyslel, že by byl ve výslužbě a jeho kompetence jsou někde jinde.
„Vzpurně se na Gilese dívala. Nevěnovala pozornost klečícímu muži, a tak nebylo překvapením, že toho využil. Nepočítal však s tím, že drobná blondýnka je nejen pekelně rychlá, ale i silná jak buldozer. Pravou rukou se ohnal po zbrani. Přemožitelka líně uhnula stranou a kopla ho do hrudi. Do rány vložila všechnu rozmrzelost, která v ní kolovala. Ozvalo se křupnutí.
„ „BUFFY!“
„Rozhodila rukama. „No, co… On si začal.“ Našpulila rty: „A navíc, nepřipadá mi, že by si chtěl nechat něco vysvětlovat.“
„Booth ležel na zemi a břitce oddechoval.
„Ex-knihovník zakroutil hlavou. „Tohle je vážně strašně dospělé.“ Otočil se k doktorce a pokynul jí dovnitř. Bylo zajímavé, že po celou tu dobu se Brennanová nesnažila pomoci svému parťákovi. Vlastně se nepohnula z místa. Až teď se dobrovolně nechala vést Gilesem.
„ „Tohle je peklo,“ brblala si Buffy pod nosem, když se sehnula pro Angela.

„ „Situace vykrystalizovala v to, co jsme si nechtěli přiznat. Možná další oběť je člověk.“ Konverzace pokračovala tam, kde ji přítomnost policisty a antropoložky spolu s útokem upírů přerušila.
„ „Gilesi…“
„ „Ne, odmítám věřit ve Vaší teorii. Natálie JE oběť.“
„Buffy rozhodila rukama. „Dobrá, tím se budeme zabývat, až se k tomu dostaneme. Ať tak, či tak, stejně ji musíme najít…“
„ „Její lokalizační čip se nám zatím nepodařilo zaměřit.“
„Xander si odfrkl: „A to není vůbec podezřelé…“
„ „Kdo je, sakra Natálie? A co se tady děje!“ Vmísil se do jejich roztržky ztěžka oddechující agent FBI.
„Giles pokračoval, jakoby je nikdo nepřerušil: „Zatím nevyvozujme žádné závěry. Dokud databáze nevyplivne nějakou použitelnou informaci, nebo se nám nepodaří zachytit signál z Natáliina lokalizátoru, nemůžeme dělat nic…
„ „Tady,“ podala Brennanové sáček s modrým gelem Willow.
„Doktorka ho přijala a věnovala se Boothově rudnoucí podlitině. Ta se mu táhla od levého boku až ke středu hrudního koše. Pomalu mu přes zranění přeložila kryogenní sáček. Nevydal ani hlásku, ale bylo vidět, že ránu pořádně cítí. „Má zlomená žebra. Potřebuje do nemocnice.“ Otočila se po přemožitelce, ale namísto do obličeje pozorovala její obuv. Zpoza tmavě modrých riflí vykukovaly černé kecky.
„Trojice doktorku cíleně ignorovala. „Obávám se, že Giles má pravdu. Z nějakého důvodu ani lokační kouzlo nefunguje.“ Will vypadala bezradně a zaujatě zároveň.
„Přemožitelka na ní a Gilese nevěřícně pomrkávala. „Takže tady budeme jen tak sedět? Chápu to správně?!“
„Temp se postavila. „Řekla jsem, že Booth potřebuje do nemocnice. Hrozí protržení levé plíce.“
„ „To zvládnu,“ protestoval agent FBI. „Ani za nic si nenechám ujít vysvětlení toho představení tam venku.“
„Buffy si odfrkla: „A jak si představuješ tohle, Gilesi?“ cíleně pohnula hlavou k nasupené doktorce a orosenému agentovi. Ex-pozorovatel si sundal brýle.
„ „Skvělé… Myslím, že tady doktorce i agentovi dlužíme vysvětlení… Skvělý tah. Fakt výborný. Jako bychom toho tady neměli dost…“ Povzdechla si, a jelikož si Giles dál čistil brýle, byla to ona, kdo se postavil před ty dva. Pohledem se vpila do Angela a konstatovala:
„ „Jsem si docela jistá, že víš přesně, co se tam venku stalo.“
„ „Žádné reálné vysvětlení…“ vložila se do toho Brennanová.
„Přemožitelka rozhodila ruce. Zase. Všechno tady jí připadalo tak ironické. „Vědátoři!
„Copak jste všichni tak natvrdlí? Hm?“ Šlehla po ní blondýnka pohledem. „Ať se Vám to líbí nebo ne…“
„ „Ehm, Buffy…“ ozval se Xander.
„ „…existuje jen jedno vysvětlení…“
„ „Buffy! Možná bychom si mohli nejdříve promluvit?!“ Přidala se k Alexovi i Willow.
„ „UPÍŘI!“ dokončila přerušovanou větu.
„Alex si kousal jazyk a uměle se culil. „Zase si nevzala prášky…“
„Will rychle přikyvovala.
„ „Dost,“ Giles konečně si nasadil brýle zpátky na kořen nosu. „Policejní vyšetřování se zapletlo takovým způsobem, že to jinak nejde.“ Otočil se na agenta a doktorku. „Je to pravda.
„To, co na Vás zaútočilo před domem, byli upíři.“
„Temp zakroutila hlavou. „Nesmysl! Z vědeckého hlediska…“ Booth ji vzal za rameno.
„Párkrát polkl na prázdno, až ze sebe chraplavě dostal: „Chci vědět všechno. Všechno!“

„Za necelou hodinu věděli všechno. Přesněji řečeno věděli to, co potřebovali. Giles vysvětloval, že na světě existují nejen lidé, ale i upíři, démoni a jiné pekelné potvory. A že s těmito tvory bojují přemožitelky. Jisté podrobnosti, jako že agent je ex-vamp, příhodně vynechal.
„ „Máte nějaké hmatatelné, doložitelné, důkazy? “ Brennanové tohle všechno stále připadalo jako halucinace. Muselo to tak být. Jiné vysvětlení si nepřipouštěla.
„ „Chcete říct, že to, co jste viděla venku, Vám nestačilo?!“
„Zakroutila hlavou. „Všechno se stalo tak rychle. Odmítám se spokojit s něčím, co jsem možná viděla a možná taky ne.“ Narovnala se. „Tato situace se dá vysvětlit i vdechnutím výparů z jistého druhu hub, které vyvolávají halucinogenní představy.
„Buffy přikývla. „Fajn.“ Seskočila ze stolu a vykročila ke dveřím: „Čas na prohlídku?“
„Otočila se po Gilesovi.
„Přikývl. „Prosím.“
„Booth se pokusil vstát, ale jakmile se narovnal, bodavá bolest ho ochromila. Zavrávoral.
„Blondýnka ho automaticky zachytila. „V tomhle stavu nikam nemůže.“
„Zvedl k ní zrak. „Zrovna od Vás to zní trefně. Jsem v pohodě...“ Snažil se setřást její ruku ze svých zad.
„ „Pořád stejnej…“ Zabrblala si pod nosem.
„ „Cože?“
„Nereagovala a kývla po zrzce. „Will, mohla bys?“
„Čarodějka k nim s úsměvem přešla. „Pár zlomených kostí… Hračka.“ Pomohla Buffy Angela posadit zpátky do polstrovaného křesla. „Ehm, hlavně nevyšiluj.“
„Co…“ Vykročila k nim doktorka.
„Xander ji zastavil. „Chtěla jste důkazy. Berte tohle jako první ukázku.“
„Pochybovačně hleděla ke dvěma dívkám a Boothovi.
„Bude v pohodě,“ ujišťoval ji Harris.
„Možná to bude malinko pálit,“ prohodila dívka, která si před něj klekla.
„C-cože?“ Stihl ještě Booth vykoktat, ale to už se jí nepřirozeně rozzářily oči. Zabořil se hloub do křesla. „Sakra.“
„Nehýbej se.“ Rusovláska mu přiložila ruce na místo, kde měl původně přiložený kryosáček. Chlad vystřídalo teplo. Záře, která vycházela jen z jejích očí, nyní obklopovala celou její postavu a postupně mu začala olizovat kůži. Teplo se stupňovalo, až bylo pomalu nesnesitelné. A pak, stejně rychle jako se záře objevila, zmizela. Rozšířenými panenkami hleděl na dívku před sebou.
„Zakřenila se: „Hotovo.“
„Byl zmatený, lapal po dechu, jakoby právě uběhl maraton: „Co… co to sakra… bylo?!“
„Giles klidně pronesl: „Názorná ukázka magie.“
Temperance k němu rychle přistoupila a vyhrnula mu košili. Podlitiny byly pryč. Prohmatala žebra. „Po zlomeninách ani stopa.“ Kroutíc hlavou se otočila po čarodějce. „Jak jste to dokázala?“
„Dlouhý příběh. Ale tak nějak to všechno začalo levitováním tužek…“
Giles ji zastavil. „Jsem si jistý, že Willow je schopná všechny Vaše dotazy zodpovědět během prohlídky.“

„Naše organizace má rozmístěné pobočky systematicky po celém světě.“ Vysvětloval Giles. Měli za sebou prohlídku hlavní budovy. Ex-pozorovatel je vedl k tréninkovým prostorám. „Disponujeme databází veškerých existujících bytostí. Ať už se jedná o tvory relativně neškodné nebo naopak smrtící. Běžná centrála má základnu ve výpočetní technice. Je doplněna o tréninkové prostory či karanténní zóny. Ale jsou i místa, kde je technika zbytečná. Třeba v Brazílii není nutné využívat počítačů. O veškerou obranu se tam postarají ochranná kouzla. Tady se spoléháme jak na techniku, tak na magii. Okolí a venkovní zabezpečení monitorují počítače. Podzemní prostory – archív a karanténu s laboratoří střeží ochranná kouzla. Jakožto hlavní štáb zde uchováváme citlivá data a čas od času čelíme cíleným útokům – proto dvojí zabezpečení.“
„Co přesně myslíte těmi daty?“
„Údaje o démonech, ale i přemožitelkách. Popisy veškerých misí. Kmihy o magii. Dokumentujeme vše potřebné.“
„Chápu. Démoni…“ zašklebil se. Z úst mu to vyšlo tak přirozeně, ale jeho uším to znělo cize. „Snaží se tyto informace ukrást. Proč?“
Giles přikývl. „Taková složka určité přemožitelky přesně popisuje její bojový styl. Silné, ale i slabé stránky. Údaje o démonech přesně mapují nejúčinnější způsoby zneškodnění. Sbírka knih kouzel, kterou zde archivujeme, s sebou nese ohromnou sílu. To samo o sobě přitahuje skoro každého démona na druhé a vyšší úrovni. Nevědí, proč TO chtějí, ale vědí, že TO potřebují… I démoni mají ambice, a pokud to kapacita jejich mozku dovoluje, snaží se jakýmkoli způsobem ukojit touhu po ničení. Ve většině případů se jedná o touhu po ovládnutí světa a k tomu se jim hodí cokoli z naší databáze.“
„Moment,“ zastavil se Booth na místě. „Říkal jste, že nejsou zrovna Einsteinové. Tak jak…“
„Spousta démonů nižší kategorie – povětšinou mladí upíři - prostě jen plní rozkazy. Takovým stačí, když jim jejich velitel slíbí nekonečnou zásobu lidské krve, aniž by byli ohroženi přemožitelkami… Pak jsou schopni vrhnout se i do sebedestrukčnější akce.“

„Jako ti dva venku…“ promluvila Buffy, která se celou cestu držela krok za nimi. Angel se po ní otočil.
„Pro někoho pracovali,“ napověděla mu.
„Ano, a bylo by příznivě, vědět pro koho…“ dodal Angličan.
Blondýnka sklonila hlavu. „Fajn, fajn, moje chyba… Ale i tak je myslím jasné, že mělo jít o odvedení pozornosti…“
„Pravděpodobně.“ Giles si sundal brýle. Vylovil z kapsy bílý kapesník a začal si je leštit.
„Upíři zřejmě čekali na vhodnou chvíli. Vy dva u hlavního vchodu – výhodná příležitost. Domnívám se, že Vás chtěli zajmout a vyjednávat. Zaměstnali by nás tak na potřebnou dobu. Ale Buffy, jednala rychle… Zřejmě to jim překazilo plán. Ať už měl být jakýkoli.“
Právě vcházeli do hlavní výcvikové haly. Bylo tam rušno.

„Přemožitelky mají svůj denní program.“ Pokračoval v popisu. Kývl na pozdrav muži u dveří a nechal Temperance a Seleeyho vstoupit a prozkoumat dění uvnitř. „Zpočátku trénují tady, ale později se účastní i terénních akcí.“ Booth těkal očima po bojujících dívkách. „Terénní akce…“ Se zaujetím sledoval, jak drobná černovláska s vervou útočí na pytel s pískem. Její pohyby byly rychlé a přesné.
„Po základním výcviku je čekají nejprve simulované útoky démonů první třídy a mladých upírů. Následně výcvik pokračuje již neřízenými hlídkami a střety s obtížnějšími protivníky.“
To zaujalo doktorku natolik, že poodstoupila od Willow, která jí zasvěcovala do světa kouzel.
„Stavba těla většiny z nich neodpovídá takovémuto stylu života.“
„Spolu s aktivací genu přemožitelky jejich tělo nabývá na nadstandartní síle. Jsou nejen silnější, ale i odolnější vůči zraněním.
„Bavíme se tady o genetických anomáliích?“
„Co přesně tím myslíte?“
„Silnější povrch kůže… Bytelnější stavba kostí… Hustější svalové tkáně…“
„Nejsem si jistý, až do takové míry jsme to nezkoumali. Ale domnívám se, že to nebude mít tolik společného s genetikou jakožto s magií.“
Willow přikývla: „Samotný proces povýšení z potencionální přemožitelky byl vyvolán silou bohyně a propojení samé podstaty první přemožitelky. Takže pokud by zde měly být nějaké genetické předpoklady, budou jen minimální. Giles hádá správně. Magie z nich dělá nejen výjimečné bojovnice, ale i odolnější bytosti.“
Temp se otočila k Buffy: „Proto jste byla schopna zlomit mu žebra, aniž byste se jakkoli snažila. Síla úderu úměrná Vaší tělesné stavbě, navíc měkká obuv… Za těchto předpokladů bylo nemožné způsobit zlomeninu třeba jen jednoho žebra.“
Booth střelil po přemožitelce. Ta jeho pohled klidně opětovala.

Rychlým a rázným krokem k nim přispěchala drobná dívka s krátkými až ježatými vlasy: „Další narušení prostoru, pane. Subjekt se podařilo zajistit aktivní. Právě ho odvádějí dolů.“
„Děkuji Gwen.“ Giles se otočil k Boothovi. „Pokud nás omluvíte…“
„Ani náhodou,“ nenechal ho domluvit. „Jdeme taky.“
„Nejsem si jistý, zda je to rozum…“
Seeley si stoupl těsně před ex-knihovníka a tichým, sotva slyšitelným hlasem pronesl: „Celé hodiny mi tady vykládáte věci, který jsou vystřižený jak z nějakého béčkového filmu a očekáváte, že jim jen tak,“ lusknul prsty, „uvěřím. Byl jsem trpělivý, zatraceně trpělivý. Takže mi tady neříkejte, co je nebo není rozumné.“ Kývl hlavou k Temp. „Podle Vás jsme jen naivní civilisti, co se Vám pletou pod nohy. Ale i bez Vaší pomoci nás naše vyšetřovací metody dostaly až na ten hřbitov… Naše práce je chytat ty zlé. Tuhle práci už děláme dlouho a jsme v ní dobří.“
Giles už se nadechoval, ale Buffy ho zase jednou předběhla. „Fajn.“
„Fajn?!“ Zajímali se Giles a Xander jednohlasně.
Přemožitelka rozhodila rukama. „Už toho vědí víc než dost, co na tom změní skutečnost, že ZASE uvidí upíra?“
„Omluvte nás,“ Angličan obešel agenta FBI a postrčil Buffy dobrých deset metrů od zaražené skupinky. „Co si myslíš, že děláš?“
„Jak to myslíš?“
„Nevíme, co je ten zadržený upír zač.“
„A?“
„A?! Buffy, konverzace, kterou s ním plánuji vést, nebude mít aspekty zdvořilostního rozhovoru. Nemusíme civilisty zaplétat víc než je potřeba. Vědí pravdu – fajn. V dnešní době to není zase až tak ojedinělé, ale stále jsou to jen lidé. A ti mají sklony nechat se zabít… Obzvláště horkokrevní agenti FBI! A navíc, doufám, že nejsem jediný, který se podivuje nad načasováním těch dnešních útoků.“
Snažila se ignorovat vše krom poslední věty: „Nemůžeš si myslet, že tihle upíři mají něco společného s těmi upalogramy?“
„Ne, tedy ne tak, jak si myslíš, že si myslím…“
Sevřela si kořen nosu. „Gilesi, prosím…“
„Domnívám se, že upír, kterého se podařilo zajmout, nějakým způsobem zapadá do případů těch ohořelých upírů – okrajově.“
Zakroutila hlavou. „Sice si podřadil ze složitosti volených slov, ale stále nechápu, kam tím míříš…“
„Dnešní útok nebyl prvním.“
„Prosím?“
„Tedy, na centrálu nám útočí několik oblud měsíčně – vážně nechápu, že se ještě nepoučili…“
„Gilesi!“
„Promiň, zpět k tématu. Jak jsem říkal, útokům čelíme běžně. Nicméně po oněch upalogramech – jak si to nazvala – jsou jejich nájezdy frekventovanější. Bylo jich šest nebo sedm. S dnešními útoky osm, devět. Takovéto útoky řeší přemožitelky okamžitě a účelně. Kolík do srdce. Ale při následném pročítání hlášení jsem si povšiml jistých spojitostí.“ Přešel ke stěně, kde se nacházel malý monitor. Po zadání hesla a otisku dlaně se Giles přihlásil do centrálního systému. „Tady, vidíš?“
Buffy přistoupila těšně k němu a dala se do čtení. „Vykřikování odplatných hesel. Vyhrožování smrtí, speciálně napíchnutím na rožeň a ugrilováním? Gilesi nevím, na co se dívám…“
„Na vzorec.“
„Usmažení jako česnekovou topinku? Vzorec? Ale prosím tě… Takovéhle kecy mají upíři vždycky. Proč myslíš, že se je snažím zabít co nejrychleji? Poslouchat to noc co noc, tak jsem zralá na psychiatrickou hospitalizaci.“
Posadil si brýle víc ke kořenu nosu. „Ano, ehm, jistě. Nicméně tady se až moc často opakují jisté narážky na opékání, smažení a grilování…“
Pokrčila rameny.
„Nejeví se ti, jakoby se na nás mstili za jisté upíří grilování, opékání a smažení?“
Muselo být slyšet, jak blondýnce cvaklo v hlavě. „Oni si myslí, že to MY necháváme opálené kostry po celém Londýně?“
Přikývl.
Ušklíbla se. „Copak nevědí, jak pracujeme? Živej upír – kolík – prach na značkových botách!“
„Potřebovali najít viníka a koho jiného vinit za smrt upíra jak přemožitelku?“
„Fajn, fajn, dejme tomu, ale proč ten zájem o pomstu? Chci tím říct, že je likvidujeme, co se svět točí, tak proč zrovna teď mstít? Kdy přestala být jejich priorita útěk?“
„Co já vím, nekonečná hloupost? Zetej se jeho…“
„Dobrá, jdeme!“
„Buffy, počkej, stiskl jí ruku.“
„Ano?“
„Nevyřešili jsme přítomnost doktorky a… a…“
„Gilesi, sám si to řekl – jsme v situaci, kdy už není cesty zpátky. Policie je v tomhle zapletená, ať chceme nebo ne.“ Otočila se na bruneta, který stál s rukama založenýma na prsou a zuřivě je pozoroval. Když se setkala s jeho pohledem, jakoby ještě víc zkameněl. Otočila se zase zpátky k pozorovateli. „A navíc, Gilesi, je to… Angel.“
„Tady se dostáváme k jádru problému.“
„Jaký zase problém?!“
„Ten muž není Angel. A ty to víš líp, než já. Může mít jeho obličej, ale charakter a vzpomínky… Po našem rozhovoru v pracovně jsem trochu bádal. Podařilo se mi dohledat, jistou bitvu, ve které Angel a jeho spolupracovníci čelili blížící se apokalypse. Nějakým zázrakem se jim podařilo zvítězit.“ Zvedal ruku k obličeji. Buffy po ní rychle hmátla: „Pokračuj.“
Zase ruku spustil. „Existuje jisté proroctví, s detaily tě nebudu zatěžovat, takže ve zkratce – pokud ze střetu se zlem vyjde nemrtvý bojovník s duší vítězně… za… za odměnu získá zpět svou smrtelnost.“
Přikyvovala. „Fajn, z upíra je člověk, chápu… Ale proč ta ztráta paměti?“
„Domnívám se, že vyšší moc, která Angelovi vrátila smrtelnost, to vzala doslova. K lidskosti přidala i normální lidské vzpomínky a vymazala cokoli, co by mu mohlo připomínat jeho minulost.“
„Založila si ruce na prsou. „Je možné… chci říct, existuje způsob, jak mu vzpomínky vrátit?“
Pokrčil rameny. „Jsou zde kouzla, která by to mohla dokázat, ale…“
„Skvělé. Takže do toho…“
„Buffy…“
„Tím šikovně obejdeme, to tvé jsou to civilisté…“
„Buffy!“
„Co zase?!“
„Jak jsem řekl, magie by mu mohla vrátit vzpomínky, ale…“
„Ale co, Gilesi?“
„Ale je to správné? Chci říct, Angel musel o proroctví vědět, musel chtít stát se člověk… A to se mu podařilo. Žije normální lidský život. Nemyslíš, že to takhle lepší?“
Na to neměla odpověď. Sevřela si ramena.
„Navíc, pokud by se mu paměť vrátila nevím, co by to udělalo s jeho myslí. Pohrávat si s lidským mozkem pomocí magie je vždycky riskantní.“
Rentgenovala si své tréninkové kecky. „Hm, asi máš pravdu. Necháme to tak, jak to je…“
„Buffy…“ Znal ji moc dobře, aby věděl, že jeho názor nesdílí, ať tvrdí cokoli.
Zakroutila hlavou. „Není potřeba se v tom dál vrtat. Máš pravdu, pokud jde o Angelovu paměť, ale stejně si myslím, že by měli jít s námi.“ Oči jí pálily, ale horkost zahnala zamrkáním. „Oba jsou v tom zapleteni, ať chceš nebo ne. On je policajt, jeho práce s sebou nese jistá rizika…“ Aniž by čekala na nějakou reakci, otočila se a vrátila se k Willow a ostatním.
Na chvíli se zapomenul ve svých vířících myšlenkách, ale když se k němu doneslo jeho jméno, dvěma rychlými kroky je dohnal a pomocí otisku své dlaně, je vpustil do průchodového koridoru, který vedl do chráněné oblasti. V zádech ho lechtal nepříjemný pocit.
Nechal projít agenta i doktorkou. Tohle není dobré, vůbec…

„Myslím, že to s tím kopírováním Iniciativy už trochu přeháníš,“ utrousil Alex, když procházeli oslnivě bílým koridorem.
Giles si jen povzdechl a odpověděl: „Kolikrát ještě budu muset obhajovat nutná bezpečnostní opatření? A navíc nejedná se o kopírování, nýbrž o inspiraci. Mnohá jejich opatření jsme vylepšili způsobem takovým, že se obě zařízení nedají ani zdaleka srovnávat.“
„Klid Gilesi, jen si z tebe utahuju… Ale představ si kolik by se ušetřilo peněz, kdyby bílou nahradila třeba černá.“
Velitel hlavního štábu se na něj nechápavě otočil. „Ušetřilo peněz?“
„No,“ mladík mávnul rukama kolem. „Jen tak přemýšlím, kolik je třeba čisticích prostředků pro vyleštění všeho toho bílo plexi… au…“ Přerušil svou tezi Harris, když ho blondýnka dloubla do žeber.
„Opravdu Alexi… už dávno nejsi pubescentní středoškolák… Možná by sis tyhle své úvahy mohl nechat pro sebe.“ Dloubla ho podruhé, tentokrát do prsou. „Mále tady stav zatracené nouze. Po spojeném Království pobíhá upíří pyroman, Natálie je nezvěstná. Do toho tady mále federální společnost a ty přemýšlíš nad spotřebou Sava?!“ Zatnula ruce v pěst. „Prober se!“
„Hej,“ přikročil k ní agent FBI. „Klid.“
Prudce se nadechla. „Ještě ty začínej… Měla jsem ti nakopat zadek už tenkrát na tom pitomém hřbitově a ne se obtěžovat s nějakou sušenkovou analogií…“
„O čem to, sakra, mluvíte?!“
Už se nadechovala, ale Giles byl rychlejší.
„Buffy!“ Hleděl na ni vytřeštěnýma očima.
Nasupeně hleděla z Gilese na udiveného Angela. „K výslechu mě nepotřebujete. Dej mi vědět, až skočíte,“ a rychlým krokem zmizela za rohem.
„Já se o to postarám,“ špitla Willow a rozběhla se za blondýnkou.

„Z bezpečnostních důvodů, Vás musím poprosit, abyste zůstali za ochranným sklem. Pomocí mikrofonu vše uslyšíte.“ Oznámil jim Giles. Booth zkřížil ruce na hrudi a mírně se rozkročil. Obvykle to byl on, kdo vyslýchal zločince. Postávat za ochranným sklem nebyla jeho specialita. Být v přímém dění, ano… Ale pokud chtějí pokročit s tímhle bizarním případem, bude rozumné spolupracovat. Nakonec přikývl.
Giles s Xanderem vstoupili do malé světlé místnosti. U protější zdi vrčel připoutaný upír. Ruce měl rozpažené a plastovou páskou přišpendlené ke stěně. Stejným způsobem mu někdo znehybnil i nohy. Další pásky obepínaly jeho pas a krk.
„Zdravíčko,“ zazubil se na něj Xander.
Odpovědí mu bylo jen další zavrčení. Upír vycenil své tesáky. Jeho jedovatě žluté oči se zúžily vztekem.
„Takhle se daleko nedostaneme.“ Na oko šeptl brunet směrem ke Gilesovi. „Asi se mu moc spolupracovat nechce.“
Ex-pozorovatel schoval brýle do levé kapsičky na své vestě. Vyhrnul si rukávy a přešel na půl metru k upírovi. Upřeně se mu díval do očí a pak se usmál. Vlastně se zazubil o ucha o uchu. „Jsem si jistý, že bude spolupracovat mile rád. Alexi,“ pokývl rukou k levé stěně, kde bylo něco jako malý ovládací panel. „Mohl by si zadat kód 0546, prosím?“
Xander rychle zadat požadovaná čísla do plazmové obrazovky. Chvíli se nic nedělo, ale pak se z pravé stěny stala výstavní vitrína nejrůznějších zbraní.
„Děkuji, zašeptal Giles s pohledem stále upřeným na upíra. Ten už se na něj ale dávno nedíval. Jeho náhle rozšířené oči těkaly mezi množstvím různorodého arzenálu.
„Tak to říkáš? Promluvíme si?“ zeptat se zdvořile Angličan.
Upírovi chvíli trvalo, než se znovu podíval Gilesovi do očí. Nebylo pochyb, že se v nich odrážel strach. Ale i tak přes sevřené tesáky zasyčel: „Trhni si, dědku.“
Vypadalo to, jako by Giles podobnou odpověď čekal, proto už byl na půl cesty k vitrínám. Ze všech zbraní si vzal malou dřevěnou krabičku a vrátil se k upírovi. „Víš, kdysi dávno mě oslovovali rozparovači…“ Otevřel krabičku. „Uvidíme, jestli k tomu měli pádný důvod…“ Dvěma prsty zalovil v krabičce a vytáhl jedno malé dřevěné párátko.
Upír se rozchechtal. „Párátko? Mám se bát párátka?“ Skoro se až zalykal salvami smíchu.
„Ehm, je to správná volba, Gilesi? Myslím, že sekera nebo třeba i kolík by byly, no, přesvědčivější…“
„Ne že bych si chtěl kopat hrob, ale kámoš má pravdu, staříku. Tahle sirka mě ne… uááááá!“
Giles malým pohybem vsunul párátko do upírovy hrudi.

„Jsi v pořádku?“
„Je mi fajn.“
„Proto ten útěk, huh?“
„Co chceš slyšet, Will?“
Čarodějka si přesedla ke své dlouholeté kamarádce na žíněnku.
„Od chvíle, kdy jsme přiletěli do Londýna, se nezdáš ve své kůži. Chápu to, věř mi…
Ale…“
„Omlouvám se.“
„Já nepotřebuju tvou omluvu. Jak jsem řekla, chápu to. Jen bych ráda věděla jak ti pomoct. Možná kdyby sis o tom všem s někým promluvila…“
Bylo po dvanácté v noci a tréninková hala zela prázdnotou. Bylo to zvláštní, až nepřirozené. Všechno to náčiní, které je zvyklé na pohyb, nyní mlčelo. Otevřenými střešními okny dovnitř vnikal chladný noční vzduch a dával tak unavené tělocvičně nádech čistoty. Buffy se položila na měkký povrch žíněnky a s očima upřenýma na ocelové krovy tiše pronesla: „Ono ani není o čem mluvit. Dlouhou dobu bylo všechno růžové. Teď se všechno sype a mě to semlelo.“ Překryla si obličej rukama.
Rusovláska se zamračila. „Vždycky je tady další apokalypsa, která číhá za dveřmi. Tak to bylo vždycky.“
„Já vím, ale po Sunnydalle jako by se všechno zjednodušilo. Škola. Práce. Sem tam nějaká noční hlídka s obyčejnými upíry bez ambicí… Rychle jsem si na to zvykla.“ Zase se zvedla do sedu. „Prostě jen potřebuju chvilku, abych se srovnala. Budu v pohodě. Nemusíš tady zůstávat…“ Vstala, usmála se na rusovlásku a vydala se k nehybným boxovacím pytlům.
Prstem přejela po hrubé kůži.
„Ehm, dobrá.“ Sotva se za Willow zavřely dveře, blondýnka zatnula zuby a jedním prudkým úderem shodila těžký pytel ze zavěšeného řetězu.

„Tak fajn, fajn… Co chceš vědět, ty parchante!“ Prskal upír, když do jeho studeného těla pronikl další nepatrný kousek dřeva. Celkem už jich v sobě měl dvacet tři. Několik jich tvořilo hustou zeď kolem jeho srdce, další kousky měl zabodané v pažích a krku. Giles se potutelně usmál. „Konečně se někam dostáváme.“ Odložil krabičku, ale přesto měl v jedné ruce další párátko a nebezpečně jím mával před upírovou hrudí. „Co víš o těch zvláštních úmrtích upírů?“
„Cože? Nic! Jen to co se povídá,“ vykoktal ze sebe zmateně.
„Prosím, obohať mé vědění.“
„Co bych ti měl vykládat. Víš všechno z první ruky. To ty tvý přemožitelský mrchy. Ty nás likvidujou jednoho za druhým…“
„Tak tohle se povídá?“
Upír vypadal čím dál tím zmateněji. „Cože?“
„Žádnou jinou teorii tvá rasa nemá? Přemožitelky, ty jsou na vině, je to tak?“
„Jasně, že jo! Přestaň si hrát na zasra… To mě poser!“
„Prosím?“
„To neděláte Vy?!“
Giles naklonil hlavu ke straně a měřil si upíra pohledem. Ten jeho pobavení nesdílel. S mučivou pomalostí vsouval poslední kousek dřevěné jehly do upírovy hrudi. Ten jakoby zkameněl. V jeho očích se odrážela tříštivá agónie a skřeky, které se prodíraly zpoza jeho tesáků, sytily malou místnost.
„Dost, počkej! POČKEJ!“
Zbraň se zastavila centimetry od tichého srdce. „Ano?“
„Jeden týpek šířil kecy o tom, že za útoky nejsou přemožitelky. Ale byly to jen plané řeči… Všem bylo jasné, že má jen přihnuto…“
„Kde ho najdu?“
Cože? Já nevím, neznám ho.“
Giles se jedním prstem opřel o párátko.
„Dobře, zatraceně.“ Z nějakého důvodu upír lapal po dechu. „Dole v docích je zapadlý bar. U rudé žíly. Párkrát jsem ho tam viděl chlastat…“
„Jeho jméno!“
„Nepamatuju se. Není odsud…“
Ex-knihovník zakroutil hlavou. Z kapsy u kalhot vytáhl lahvičku. „Moc rád ti pomůžu se vzpomínáním,“ šeptl a rychlým pohybem její obsah nalil upírovi do krku. Tlakem dlaně ho donutil polknout. Neschopen křičet sebou upír mrskal ze strany na stranu. Z ran na těle pomalými proudy sršely čůrky krve a stoupala pára. „Krásné, co dokáže pár kapek svěcené vody.“ Upírova hlava padla na stranu. Už neměl sílu křičet. Angličan se naklonil k jeho uchu. „Myslíš si, že jsem skončil? Ani zdaleka. Docela příjemným způsobem jsem schopný jeden za druhým párátka vytahat a začít znovu. A pak znovu a znovu, dokud si nevzpomeneš. Ale pokud mi to jméno řekneš, skončí to, teď a tady.“ Otočil se a přešel k vitríně se zbraněmi.
Upír chtěl promluvit, ale ústa i krk měl rozleptaná.
„Co prosím?“
„J-jeff.“
„Jeff.“
Upír z posledních sil přikývl. Bez dalšího zaváhání mu poslední z dřevěných jehel pronikla rovnou do srdce a on se proměnil v prach. Za zrcadlovou stěnou Temp zalapala po dechu.
„Báchorky a imaginace, hm?“ Utahoval si z Seeley.
Kroutila hlavou. „Kdybych to neviděla na vlastní oči…“ Otočila se k němu: „Uvědomuješ si, co tohle znamená? Čeho jsme tady svědky?“
Odfrkl si.
„Boothe, tohle popírá všechny biologické zákony. Je to něco úžasného. Pokud je tělo schopno fungovat i po smrti… Následné výzkumy nám mohou přinést neuvěřitelné výsledky. Léky na nevyléčitelné nemoci, oddálení stárnutí, zatraceně, i nesmrtelnost…“
„Obávám se, že nic takového se nestane,“ přerušil její nadšení Giles.
„Co prosím?“
Xander na ni nevěřícně hleděl. „Přece si nemyslíte, že jen tak oznámíte světu, že existují upíří?“
Zamračila se. „Dejte mi důvod, proč bych…“
„Děláte si ze mě srandu? Lidem je líp, když o těhle sračkách nevědí! Nevíte ani zdaleka tolik, abyste mohla soudit.“
„Jsem ochotná riskovat. Vědění, které nám tato mutace může přinést…“
Alex se rozchechtal. „Mluvíte o přínosech?“ Jeho tvář okamžitě zvážněla. „Upír rovná se smrt. To je celé! Myslíte si, že se Vám podaří je pochytat a dělat na nich pokusy? Milá dámo, to už tady bylo a můžu Vás ubezpečit, že to nedopadlo dobře. Možná bychom Vás mohli zavřít do jedné místnosti s jedním takovým přínosem a…
„Alexi, to stačí. Na tohle nemáme čas! Najdi Buffy s Willow. Řekni jim, co víme. Sejdeme se v centrální místnosti.“ Alex si ještě jednou Temp změřil znechuceným pohledem a odkráčel z místnosti. „Doktorko, je mi jasné, že máme rozdílné názory na užitek upírů, to je více než jasné, ale všichni chceme vyřešit pyromanské vraždy. Budu velice rád, pokud se ke mně přidáte. Vaše specializace možná objeví něco, co mé staré oči přehlédly. Agente, pro Vás mám nějaké spisy, které si budete chtít prostudovat.“
„Kde se vzala ta ochota spolupracovat,“ zajímal se Booth. Giles se nadechl: „Už nejde jen o to zastavit tyhle upírské hody. V sázce je lidský život. Pokud mám k ruce Vaše schopnosti, využiji je.“

Temperance spolu s Willow prohlíželi veškeré fotografie ohořelých upírů, které se podařilo centrále přemožitelek nashromáždit. „Je neuvěřitelné, jak znalost pravdy pozmění pohled na věc.“ Pomocí elektronické lupy si přiblížila lebku a zkoumala výrůstky na čele a chrup.
„Reagujete docela dobře. To když jsem se dozvěděla já, že po světě pobíhají upíři, docela jsem vyšilovala.“
„Takhle ona vyšiluje, to mi věřte,“ prohodil Booth, který spolu s Gilesem. Alexem a dvěma dívkami procházel záznamy o místech činu.
„Měl bych otázku,“ zajímal se Xander. „Jak jste přišli zrovna na Droghenův hřbitov?“
„Nebyla to kdovíjaká dedukce. Prostě jsme obsadili všechny hřbitovy v dané oblasti.“
„Ale jak jste věděli, že máte útok očekávat na západ od Londýna?“
Booth se ošil. „Nevěděli jsme. Západní strana byla jen jedna z oblastí, kterou jsme pokryli.“
„Kriste pane, kolik policajtů jste do toho zatáhl?“
„Docela dost.“
Xander se ušklíbl. „Tomu říkám mrhání peněz daňových poplatníků.“
„Mělo to výsledky.“
„Jasně, podařilo se Vám zatknout nepravého, zatímco pachatel Vám vyklouzl pod nosem.“
„Cože?“
Giles se do toho vložil: „Ten, kdo upaluje upíry, byl na hřbitově, když jste zatýkali Buffy.“
„Nemožné, prohledali jsme to tam. Nikdo tam krom…“
„Byl,“ ozvalo se ode dveří. „Chvilku před tím, než si mě tak mile odtáhl s želízkama na rukou, jsem něco slyšela.“
„To mohlo být cokoli.“ „A jak vysvětlíš ty těla? Když jsem dorazila na hřbitov, žádné tam nebylo.“
Zamračil se na ni.
„A doufám, že mě už si jako podezřelou vyloučil.“
„Nikdy nevylučuju možné podezřelé, dokud nechytím toho pravého.“
„Neuvěřitelný!“ Protočila panenky. „Gilesi, co máš?“
„Měli jsme pravdu, upíři si opravdu mysleli, že za útoky stojíme my.“
„Typické!“ Otočila se po Angelovi. „Skopovou hlavu můžeš kopnout, kolikrát chceš, ale stejně se tam už nikdy nerozsvítí.“
Agent zatnul zuby a sevřel ruce v pěst, ale nijak narážku nekomentoval. Buffy ucítila zadostiučinění a vrátila se pohledem ke Gilesovi.
„Ale z nějakého důvodu byl někdo jiného názoru.“
„Hm?“
„Mám jméno baru a toho chlápka.“
„Fajn,“ nastavila ruku. „Jsem na řadě s pokecem.“
„Buffy, nevíme, o koho se jedná. Bude bezpečnější, když sestavíme tým a…“

„Chlápek v baru, jasně. To zní strašně nebezpečně. No tak, Gilesi. Tohle dělám už od svých šestnácti.“
Chvíli zvažoval situaci. Hledal cestu, jak docílit svého, ale nakonec řekl jen: „Vezmi si s sebou aspoň jednu posilu.“
„Já půjdu.“
„Já půjdu.“
Pronesli unisimo Angel a Alex. Oba se měřili pohledem. Xander promluvil první: „Nechci být nezdvořilý nebo tak, ale mám v tomhle oboru zkušenosti.“ Seeley pozvedl jedno obočí. „Vážně?“
„Booth je skvělý v získávání obtížně dosažitelných informací.“ Pronesla doktorka, aniž by zvedla pohled od fotografií. „Čistě prakticky by byl správná volba a to i po fyzické stránce. Vy nemáte žádné magické schopnosti a nejste ani přemožitelka. To Booth sice taky ne, ale na rozdíl od Vás prošel armádním výcvikem… Tady tuhle fotografii bych potřebovala zvětšit.“
Podala Willow fotografii a ta ji naskenovala do počítače. Obě ženy čekaly, až se obrázek načte.
Xander zakroutil hlavou. „Buffy s sebou nepotřebuje civilistu.“
I přes koncertovaný pohled, který doktorka věnovala monitoru, řekla: „Dle mého jste civilista Vy.“
„Díky Kůstko.“
„Není zač. Logicky si lepší volbou jak Xander?“ Blondýnka se ošila. Důvěrný tón, který Angel směřoval ke Kůstce – což je mimochodem dost pitomá přezdívka – v ní zanechával pocit zrady. Přimhouřeně si ho měřila. Vypadal stejně, ale přesto byl jiný. Teď ty změny vnímala ještě silněji. Náznak vrásek v koutcích očí. Zatínání pěstí - nutkání zamaskovat nepříjemný pocit z toho, že u sebe nemá zbraň. Lesk v očích, který byl zrovna pro něj tak netypický. Něco jí napovídalo, že dnes by raději zašel na pivo s bandou přátel, než aby si sedl ke krbu s knihou v ruce. Giles měl pravdu. Tohle už není její Angel. Ale i přesto z něj sálala pro ni známá autorita a něco, co nedokázala popsat. Když opomenula to, že by mu nejraději zlomila čelist, musela připustit, slovem civilista by ho rozhodně nepopsala. Možná nemá nadlidskou sílu, možná si nepamatuje nic ze své minulosti, ale něco jí říkalo, že v boji by se na něj mohla spolehnout. „Xandere.“ Zmíněný se usmál.
„Myslím, že tady s agentem to zvládneme.“ Booth na ni překvapeně zamrkal.
„A jsme zase v tom samém srabu. Tohle není dobrý nápad! A to to víš!“
„Alexi.“
„Ne, všichni víme, proč sis vybrala JEHO!“
„Alexi!“
„Ne, sama si to řekla. Už nejsme na střední. Sakra, kdy konečně otevřeš oči TY!“
„Buď zticha!“
„Nebo co?“
„Přestaňte! Oba se chováte jak malí.“ Vstoupila mezi ně Willow.
Dusno v místnosti by se dalo krájet. Buffy s Alexem na sebe nasupeně hleděli přes rusovlasou čarodějku. Booth vypadal zmateně. Giles kroutil hlavou nad absurditou celé situace a další členové centrály zastavili svou práci a tiše pozorovali slovní roztržku.
„Zajímavé,“ ozvala se Temp, která jako jediná nevěnovala těm dvě pozornost.
„Kůstko?“
Doktorka přenesla fotografii na hlavní obrazovku. „Tady.“ Ukázala prstem na světlou šmouhu.
„Na co se díváme?“ Zajímal se Giles.
„Zvětšila jsem okraj rány na jedné z obětí. A jsem si docela jistá, že i tohle bude stříbro.“
Buffy si stoupla mezi Gilese a Bootha. „Stříbro?“
„Našemu týmu vědátorů se podařilo zjistit, že vražedná zbraň je ze stříbra.“
„Gilesi, je to možné?“
„No, ehm. Nikdy jsem neslyšel o tom, že by se upíři zabíjeli pomocí stříbrných kolíků. Dřevěné fungují víc než dobře. Nebyl tedy důvod zkoumat možné účinky stříbrných zbraní. Ale teoreticky vzato… Stříbro je pro upíry toxické, takže je docela dobře možné…“
„Potřebujeme si tuhle teorii ověřit.“ Blondýnka se otočila na Alexe. „Myslíš, že by ses o to mohl postarat? Vezmi si sebou, koho chceš.“
Založil si ruce na prsou: „Jestli to má být náplast…“ Povytáhl jeden koutek úst. „Fajn, postarám se o to. Will, myslíš, že bys mohla zburcovat několik přemožitelek, které mají službu? Já se podívám ve zbrojnici po něčem stříbrném a špičatém.“

Blondýnka si vzala od Gilese papírek s údaji se slovy: „Já vím. Buď opatrná, zbytečně neriskuj, bla, bla…
„A neudělej žádnou hloupost.“
Povzdechla si, protože věděla, kam tím směřuje. „Pokusím se.“
Otočila se na agenta FBI. „Řekla bych, že ten bar nebude mít zrovna hvězdičková záležitost. Možná bys ze sebe mohl shodit ten oblek.“
„Co je na něm špatného?“
„Něco by se tady mělo najít,“ přikývl ex-knihovník a odváděl agenta pryč. Buffy si přisedla k hnědovlasé antropoložce. „Dobrá práce.“
Temp zvedla hlavu. „Jsem dobrá. Vlastně nejlepší ve svém oboru,“ pokrčila rameny. Blondýnka povytáhla obočí. „Ehm jo, jasně.“ Začala kreslit levou nohou neviditelné obrazce po podlaze. „S Boothem už spolupracujete dlouho?“
„Už to bude několik let.“
„To se asi znáte navzájem dost dobře.“
„Ano.“
Buffy přikývla a nevěděla jak pokračovat dál. „Ehm, a… a jaký je?“
„Prosím?“
„Chci tím říct…“ skousla si ret. „Vlastně je to jedno. Jdu se převléknout.“ Vstala a rychle zmizela v temné chodbě.
Temperance se hodnou chvíli dívala do husté tmy širokého koridoru. „Zvláštní,“ pronesla, ale pak se zase věnovala analytickému zkoumání fotografií dalších obětí.

Buffy se opírala o Boothovo auto a netrpělivě poklepávala nehty o kapotu. Stihla se převléknout do černých kalhot a červeného trička s krátkými rukávy. Vlasy měla stažené do volného uzlu. I když by se lépe cítila v teniskách, vzala si černé lodičky, které se k nohavicím, které s ladností kopírovaly tvar jejich dlouhých nohou, skvěle hodily. Zkontrolovala hodinky. Jo, zvládla to za necelých deset minut.
„Co mu tak dlouho trvá.“ Netrpělivě obcházela auto přesně v momentu, kdy pootevřenou bránou prošel Angel. Giles měl zvrácený smysl pro humor – tedy pokud ho už jeho anglická nátura nepotlačila – protože muž před ní byl oblečen do černých kalhot, přiléhavého tmavě šedého svetru a, pomoz jí pán bůh, dlouhého černého kabátu.
„Co?!“ Reagoval na její vytřeštěnou reakci.
„Nic,“ setřepala ze sebe šok. „Čekám tu věčnost! Jedeme.“ A nasedla do auta. Po chvíli se auto rozjelo.

„Tady zastav. Zbytek dojdeme pěšky. Nechci vzbudit víc pozornosti, než je třeba.“ Černý Range Rover tiše zastavil u krajnice. Když vystoupili, blondýnku ovanul slaný mořský vzduch. Ještě jednou se podívala do papírku. „Mělo by to být na konci bloku. Hned naproti mola.“ Zapnula si zip u mikiny a vyrazila daným směrem. Seeley přikývl. „Co přesně máš v plánu, až tam dorazíme?“
„Nejdeme Jeffa a vymlátím z něj, co ví o našem případu.“
„To zní jako dobrý plán.“
„Buffy se usmála.
Jejich kroky se ztrácely v sílícím hluku, který se nesl jinak tichou ulicí z nedalekého baru. Neonový nápis nad vchodem hlásal: Rudá žíla. Obrazec pod nápisem střídavě poblikával a budil tak dojem krvácející lidské dlaně. Přemožitelka už už chtěla vejít, když ji Booth zastavil. „Moment.“
„Co?“ zarazila se a netrpělivě se rozhlédla kolem.
„Ještě než půjdeme společně do akce. Chci, abyste mi něco vysvětlila.“
Dala ruce v bok. „Ano?“
„Možná Vám připadám jako skopová hlava – mimochodem to byla docela chabá urážka. Ale nejsem idiot.“ Sklonil hlavu těsně k jejím očím. „Co znamenají všechny ty narážky?! Z nějakého důvodu mi v jeden moment vrazíš ránu. Následně se na mě díváš jako bychom se znali. Několikrát si mě oslovila Angele! A teď i přes to, že mě považuješ za civilistu a původně si nebyla nadšená z naší spolupráce, mě vezmeš s sebou? Co to, zatraceně, znamená?!“ Zelené oči na něj hleděly bez mrkání. Někde hluboko uvnitř se něco v něm ošilo. Blondýnka naprázdno polkla. Byl tak blízko. Kdyby chtěla, mohla spočítat světlejší skvrnky v jeho čokoládových očích. Najednou se jí těžko dýchalo. Jakoby jí hruď svíraly něčí ruce a ždímaly z ní veškerý vzduch. „Já…“
„Ano?“ Pobízel ji pohledem a nevědomky přitom zvedl prsty k jejímu obličeji. Lehce přejel ukazováčkem po uzardělé líci. Konečně zamrkala.
Udiven nad svou i její reakcí se osmělil a druhou rukou uvolnil volný uzel jejich vlasů. Kaskáda za kaskádou spadaly blond prameny přes její ramena a záda. Proplétal prsty zlatou záplavou a přitom nespouštěl pohled z jejích nekonečně zelených očí. Polkl a slabě se naklonil ještě něco blíž.
Buffy nedokázala střízlivě myslet. Cítila se slabá v kolenou a neuvěřitelně omámená. Jeho blízkost vnímala každičkým centimetrem svého těla. Nehty si bolestivě zarývala do rukou, aby zabránila sama sobě dotknout se ho. Ale bylo to zbytečné, protože to byl Angel. A ač si nepamatoval nic z toho, co prožili, teď byl tady. Tiskl se k ní v tom svém černém kabátě a čas se zastavil. Jakoby jí bylo zase šestnáct a on ji doprovázel domů z hlídky. Ochable uvolnila stisk a i ona se dotkla jeho tváře. Pod bříšky prstů cítila příjemné teplo.
„Buffy,“ vydechl tolik známým hlasem. To byla poslední kapka. Hladově přisála své rty k těm jeho.

To be continue…