Fateful choice 2

Poznámky autora:
Věnování: Chelle, za trpělivost se kterou odpovídáš na moje pitomé otázky.

Londýn

„Odvezu ho k nám na oddělení.“
„Fajn. Já to vyřídím s těma profesionála,“ ironicky se zašklebil, „s kamerou.“ Předal postaršího muže Waltersovi a přistoupil k reportérovi. „Jsem si docela jistý, že jsem Vás požádal o vypnutí kamery!“ Znělo to stroze, skoro až výhružně. Slova muže, který ví, co chce. Nicméně nebyl to hlas, který donutil reportéra o krok ustoupit, byl to odhodlaný výraz na tváři agenta FBI.
„T-tisk v Anglii má právo informovat veřejnost o aktuálním dění.“
„To Vám neberu,“ Booth se zašklebil ještě víc, „ale momentálně se nacházíte na místě činu a to je, vážený pane reportére, i tady u Vás porušení zákona. Takže pokud se neodeberete informovat veřejnost o aktuálním dění za žlutou pásku, dopadnete jako támhle ten v tvídovém saku.“
Reportér stál ještě chvíli na místě, avšak v momentě kdy Booth přesunul svou pravou ruku k místu, kde měl připnutá svá policejní želízka, rychle zareagoval: „Dobrá. Fajn! Daltone, dneska to balíme.“ Obrátil se na kameramana, který neochotně vypnul kameru a shodil ji ze svého ramene. Oba se svorně vydali ke své dodávce. Po pár metrech, v bezpečí za žlutou páskou, se mladík zastavit a vykřikl: „Hej, agente? Kdy se dočkáme, nějakého oficiálního prohlášení?“
Seeley si nasadil tmavé brýle a velmi distingovaně prohlásil: „Tisková konference je svolaná na zítřejší odpoledne.“ Pak se otočil a jakoby náhodou houkl: „A je to zvláštní agente, pro upřesnění.“ Dál už si těch šašků od novin a televize nevšímal a vrátil se zpět k Temperance.

Řím

„Bližší informace z místa činu se nám bohužel získat nepodařilo, nicméně agent FBI Seeley Booth, který byl spolu s doktorkou Temperance Brennan přizván k vyšetřování těchto brutálních úmrtí, přislíbil sdělit další informace na středeční plánované tiskové konferenci. Do té doby je to z Old Garden cemetery vše. Pro CBCH Daniel Corwell.“

Buffy vypnula televizi a ztěžka dosedla na pohovku. Hlavu si položila na polštář a zavřela oči. V bytě bylo ticho, až na brblání Dawn, které se ozývalo z vedlejšího pokoje. Willow svou nejlepší kamarádku znala natolik dobře, že věděla, že i kdyby řekla sebekonejšivější věc, nic by nezmohla. Proto si jen tiše sedla vedle ní a položila jí ruku na předloktí.
„Já to nechápu,“ ozvalo se za chvíli z úst blondýnky. „Prostě to nechápu! Snažím se přijít na důvod, proč by mi nedal vědět, že je člověk, ale… nic mě nenapadá!“ Otevřela oči a hledala odpověď u rusovlasé čarodějky.
„Aha, chceš vědět, co si myslím já? Dobře no, jsem si jistá, že existuje nějaké…“ Měla na jazyku něco jako - racionální vysvětlení, podložené logicky vysvětlitelnými důkazy – ale namísto toho z ní vypadlo. „Taky nic nemám.“
Přemožitelka se na Will smutně usmála. „Jsem ráda, že se shodneme.“
Obě seděly jako sochy, až se Willow po pár minutách poškrábala na bradě. „Hele, co je to za jméno Seeley?“
Buffy se na ni podívala. „Vážně? Tohle je to, co tě zajímá?“
„No, já jen říkám, že je to nezvyklé jméno,“ bránila se Will. „Proč ne třeba Mike?“
Buffy vypadala zmatená celou touhle situací víc a víc. „Mike?“
„Mike.“
„To mi připadá jako nejnudnější jméno na světě…“
„No, ale jestli bys nechtěla vzbudit podezření, tak by to byla ta nejlepší volba,“ nenechala se vyvést z míry čarodějka. Buffy otevřela pusu a už chtěla pokračovat v argumentaci, když si to na poslední chvíli rozmyslela a vyhrkla: „Můžeš mi říct, proč řešíme zrovna tohle?“
„Tak jak?“ Ozvalo se jim za zády. „Rádoby dospělý dialog ukončen?“ Dawn rentgenovala obě dívky, které jakoby se vrátily z výletu z králičí nory. „Nějaký plán, jak dostat Gilese z vězení?“
A najednou byla zpátky přemožitelka, která neměla s dívkou zrazenou svým osudem nic společného. Možná to bylo tím, že ji jistý exvamp dopálil, možná to bylo tím, že Giles byl zatčen. Ne, stoprocentně to bylo tím zatraceným panem Sunshine. „Dawn má pravdu. Giles je priorita.“
„Konečně. Jaký je plán?“ Zaradoval se exmagický klíč.
Blondýnka zaujala svůj oblíbený odhodlaný postoj – nohy mírně rozkročmo, ruce tvrdě založené na hrudi: „Já se pokusím sehnat někoho z londýnské party. Giles by nešel na místo činu, když tam bylo tak rušno, aniž by věděl, o co jde. Pokusím se zjistit, co víme o těch londýnských upalogramech a jak do toho, zatraceně, zapadá přítomnost policie.“ Otočila se na zrzku: „Will, ty se spoj s Xanderem, bude chtít být součástí tohohle… - ať už je to cokoli. Nemíním ho měsíce poslouchat, že jsme mu nedali vědět a jak by nám rád pomohl… Potom by bylo fajn zjistit, kam Gilese, odvezli, jak zlé to s ním je. Jestli ho zadrželi jen kvůli přítomnosti na místě činu, nebo je za tím i něco víc. A jestli už ti z Londýna nepracují na jeho propuštění.“ Její kamarádka přikývla a zmizela v pokoji pro hosty, odkud se v zápětí ozýval její rychlý drmolivý monolog.
„Dawn…“
Brunetka se usmála. „Cokoli. Jsem připravena na všechno.“
Buffy se podívala na svoji mladší sestru. To co viděla, se neslučovalo s jakýmkoli konfliktem, který je na britských ostrovech mohl potkat. Neviděla dospělou dívku, která má pro strach uděláno, neviděla bojovnici, která je ochotna položit život za své blízké… Vše co se jí promítalo přímo před očima, byla malá sestřička s aktovkou na zádech, dívenka, která se bála tmy a příšer, které se za její clonou schovávají. Přemožitelce bylo jasné jedno – zatčení pozorovatele může být formalita, ale její povinnost je zjistit, jestli to, co přitáhlo FBI do Londýna, spadá pod JEJÍ jurisdikci a případně se stím vypořádat nejlepší možnou cestou. Může to být nebezpečné. A ona krom odpovědnosti za celý svět, má ještě jednu jedinou – musí se postarat o svou mladší sestru.
Zatnula zuby, protože věděla, co se svými slovy chystá rozpoutat. „Dawn, s Willow budeme potřebovat dvě letenky do Londýna.“
„Jdu na to.“ Otočila po svém notebooku brunetka. „Moment,“ zarazila se s rukou na zipu od batohu. „Řekla si ty a Willow?“

Londýn

Temperance pracovala už několik hodin bez jakéhokoli slova. Ve své práci byla zvyklá mlčet. Mluvila jen tehdy, když potřebovala své forenzní poznatky zaznamenat na diktafon, nebo když bylo třeba zaúkolovat stážisty. Někdy se sama sebe ptala, proč by měla svůj čas ztrácet se studenty, ale na druhou stranu, kdo je povolanější jak ona? Ve své práci byla dobrá, nejlepší! To věděla. A právě proto byla v Londýně a pracovala na těchto bizardních vraždách. Byly to vraždy. Možnost masových sebevražd vyloučila. Logika a instinkt, který si po těch letech strávené s Boothem vypracovala a dokonce i ty střípky důkazů, které se policii podařilo nashromáždit, ji v této myšlence utvrzovali. Vyšetřování vražd se stalo její součástí. Líbila se jí představa, že věda je katem, který dostane za mříže takové stvůry, jako byl Hrobník.
Poposedla a protáhla si ztuhlá ramena. V provizorní základně, kterou si vytvořila v londýnské městské márnici, zkoumala ohořelé ostatky dvou žen a jednoho muže. Právě si pomocí šikovného počítačového programu přiblížila mužovu čelist, když se za jejími zády otevřely dveře. Ani se nemusela otáčet, aby poznala, kdo to přišel. Rázné kroky spolu s jeho váhou a držením těla ho prozrazovali.
„Angela mi pošle skici všech třech obličejů zítra ráno.“
„Fajn.“ Naklonil se přes její rameno a zahleděl se na monitor. „Tak jak?“
„Tak jak?“ Nespouštěla oči z fotky ohořelé čelisti.
Zakřenil se: „Jsou pravé?“
„Boothe, tvá upíří teorie je opravdu směšná.“ Konečně se na něj podívala. Sjela ho tím svým typicky vědeckým pohledem typu – Země se otáčí kolem Slunce, nikoli naopak. „Báchorky a nepodložené pověry.“
„Nebyl to náhodou Rousseau, kdo řekl něco jako - o upírství existují stovky zmínek v několika desítkách různých kultur a stovky místopřísežných prohlášeních o jejich existenci?“
Zajímalo by ji, kde k tomuhle přišel. „Ano, tohle více-méně opravdu řekl, ale i jeho slova postrádají jakýkoli vědecký důkaz. Stále mluvíme o lidské imaginaci a síle davové sugesce.“
„No tak Kůstko, proč by si někdo vymýšlel krev sající obludy?“
Založila si ruce na prsou. „Proč by si někdo vymýšlel historky o Lochnesské příšeře?“
„Hele?! Příšera z jezera Loch existuje. Znám chlápka, který ji viděl!“
Zavrtěla hlavou. „Příště přijdeš s tím, že v newyorských kanalizacích žijí aligátoři.“
Seeley se už už nadechoval, když se Tempreance ozvala: „Zvláštní…“
„Co?“ Spolkl původní myšlenku. „Co vidíš?“
„Hodgins mi právě poslal výsledky testů ze vzorků, které jsem mu včera ráno expres poslala.“ Zamrkala, jako by snad špatně viděla.
„Ano?“
„Nenašel nic, co by působilo jako katalyzátor. Nenašel vlastně nic neobvyklého. Krom vzorků půdy z místa činu, byly kosti čisté!“
„Počkej.“ Agent FBI vstal a začal popocházet sem a tam. „Jak teda shořeli? Bavíme se tady o samovznícení?“
„Jsou zaznamenané případy, kdy se tělo přehřálo a následně vzplanulo. To by nebylo až tak divné, ale…“
„Ale?“
„Ale na místě činu nebylo nic, co by tuto teorii potvrzovalo.“
„Chápu, žádné ohniště. Místo, kde jsme oběti našli, není místo činu.“
„Tím si nejsem tak jistá.“
„Prosím?“
„Dle stop, které zajistili Walters a jeho kolegové, je místo, kde jsme oběti našli, místem činu.
„Nechápu! Co se potom stalo? Jak shořeli?“ Zastavil se u tří ocelových stolů s ostatky a o jeden se zapřel dlaněmi.
„Na tuhle otázku ti prozatím nejsem schopná odpovědět.“

Londýnské letiště
Na letišti bylo rušno. Lidé se hekticky proplétali sem tam, kolem turniketů a velké tabule, která hlásila přílety a odlety letadel do celého světa. Každý jeden z nich spěchal. Krom businessmanů s kufříkem v rukou a mobilem u ucha se davem protloukali rodiny s dětmi mířící na dovolenou, nebo skupinky studentů, kteří se chystali odletět na výměnné pobyty. Jaké by to bylo, kdyby jednou spěchala na letiště s tím, že nestíhá letadlo na dovolenou? Nebo se s úsměvem na rtech blížila k turniketu, který by ji propustil spolu se spolužáky do světa jazykových pobytů?! Ale ne, to není její život. Ona musí na záchrannou misi. Zase… A Dawn…
Najednou nebyla na letišti, byla zpátky ve svém římském bytě. Hádka, která proběhla před odletem do Londýna, byla jednou z nejhorších! Možná se chovala, jako až příliš starostlivý rodič, ale sakra, měla k tomu plné právo!
„Buffy?“ Rusovláska už hodnou chvíli třásla její rukou.
„Jo? Co je?“ Probrala se z náměsíčného stavu a hledala, z jaké strany se na ně hrnou démoni.
„Xander se nám právě snažil vysvětlit, jak nejlíp se dostat na stanici, kde zadržují, Gilese.“
Uklidnila se a uvolnila se v ramenou. „Jo, jasně promiň. Jen jsem…“
„Myslela na Dawn?“ Stiskla jí rameno čarodějka.
„Hm.“ Znělo to neurčitě.
„To bude v pořádku.“ Rychle ji objala. „Tohle už jsme zažili. Teď je sice vztekem bez sebe, ale jakmile jí dojde, že si se ji jen snažila chránit, vychladne.“
„Jasně,“ přidal se černovlasý muž, který se pomalu, ale jistě klátil pod náporem tří cestovních tašek. „Můžeme teď prosím najít nějaký vozík?“
Buffy od něj převzala dvě tašky a kráčela k východu.
„Počkej,“ namítl Xander. „Já bych to klidně unesl…“
„Buffy!“ Rozběhla se rusovláska za svou rychle kráčející kamarádkou.
„Já vím, Will. Jen… Jen bych si přála, abych z Říma odjížděla, aniž bych se na nože pohádala se svou sestrou, která sice časem uzná, že jsem ji jen chtěla chránit, ale momentálně by mi nejraději vyškrábala oči. Bylo by docela příjemný, kdyby jednou řekla – fajn, chápu to a udělám to, co je správné.“
Xander je dohnal a udýchaně vyhrkl: „Ale na druhou stranu, možná by ses mohla vžít do její kůže.“
Zastavila se tak náhle, že do ní Xander narazil. Zavrávoral a protřel si rameno.
„Cože? Xandere, je mojí povinností ji chránit a toho nebudu schopná, když se musím soustředit na tohle tady. Ty by si to měl chápat!“
Zvedl obě ruce na svou obranu: „Já vím, chci jen říct, že už dávno není malá holka.“ Zamračil se nad vzpomínkou, která mu projela hlavou. „Sakra, byla u toho, když se celý Sunnydale poroučelo do věčných lovišť!“
„To bylo jiné.“ Šeptla. Ona, Will i Xander byly chvíli potichu. I když to bylo už přes dva roky, stále byla vzpomínka na Sunnydale mizející do pekelné brány bolestivou záležitostí. Vyhrály, to jo. Svět se točí dál, ale ten den tam zůstalo hodně dobrých lidí, lidí, které milovali. První, kdo se odhodlal pokračovat v rozhovoru, byl Xander.
„V čem přesně?“ snažil se to skrýt, ale jak Willow, tak i Buffy mu viděly na očích, jak moc mu Anya chybí.
„Tam jsem neměla jsem jinou možnost, po tom co tě paralyzovala a přijela zpátky! Nemyslíš?“ Prohodila teatrálně rukama.
„Hej, to nebyla moje vina,“ ozval se ublíženě. „V tomhle směru je až moc po tobě.“
„Přestaňte,“ zarazila je oba rusovláska. „Probereme to později, ano? Teď se, prosím, soustřeďme na to, jak najít Gilese.“

Sídlo londýnské policie

„Boothe, ty se potíš…“
Agent FBI si povolil kravatu. „Divíš se mi? Nemáme nic, co bychom mohli nabídnout těm novinářským hyenám.“ Začal přecházet sem tam po úzké chodbě, po které se procházelo několik uniformovaných policistů.
„Sdělíš jim, to k čemu jsme doposud dospěli…“
„Což je zatracený nic.“
„Víme, že se nejedná o sebevraždy. Na místě činu nebylo…“
„Fajn, tohle jim řeknu a hned to vzbudí paniku sériového vraha, který se baví tím, že po celém Londýně upaluje lidi.“
„Ano. Avšak nejsem si jistá, že slovo upaluje, je přesný výraz. Zatím jsme nezjistili…“
„Kůstko, prosím…“ Zastavil se a se zavřenýma očima se opřel o zeď.
„Dobrá,“ vsunula si ruce do kalhot a napodobila jeho pozici u zdi. „I když…“
„Agente? Jsme připraveni.“ Walters jim kynul směrem k východu, kde se pod schody stihli nashromáždit novináři nejen z Londýna, ale i pár přespolních…

„Bylo rozumné jezdit nejdříve na policejní stanici?“ Xander nevypadal dvakrát ve své kůži. Kolem něho, Will a Buffy se hemžili fotografové a novináři s připravenýma zápisníkama.
„Musíme vědět, co zjistil Giles,“ odpověděla mu blondýnka, zatímco se pomalu drala ke schodům k budově. „Na té naší pitomé centrále mi nechtěli nic říct! Mě, věřili byste tomu?!“

„Dobrý den,“ začal Walters, který nervózně přešlapoval na nejvyšším schodu před budovou londýnské policejní stanice. „Zvláštní Agent Booth z FBI pronese krátkou řeč týkající se informací k případu ohořelých těl. Prosím nepřerušujte projev, možnost pokládat Vaše otázky budete mít následně.“ Pokynul hlavou, když nikdo ani nešpitl a ustoupil stranou, aby pustil Seeleyho k mikrofonu.
„Děkuji strážníku,“ začal Booth.

„S dovolením,“ snažila se blondýnka prorvat přes novináře, „promiňte, potřebujeme se dostat…“ Zarazila se. Novinář, kterého před vteřinou odhrnula stranou, zavrávoral a zamračeně se na ni podíval. „Hele, bacha!“
„… po včerejším zmapování místa činu, musíme sdělit, že jsou zde další tři oběti…“ Mikrofonem zesílený hlas se linul kolem a vpíjel se jí hluboko pod kůži, až se jí jemné chloupky na rukou zježily.
„Buffy? Buffy, teď na to nemáme čas.“ Domlouvala jí čarodějka, která sama o sobě měla co dělat, aby nezůstala stát jako opařená. Všichni tři věděli, co můžou čekat, ale vidět ho v televizi a vidět ho naživo byl přece jenom rozdíl.
„C-co?“
„Musíme dovnitř, po telefonu mi řekli, že pokud si Gilese nevyzvedneme do dané lhůty, nepropustí ho na kauci a bude muset přečkat další noc ve vězení… Nějak jsem nepochopila systém anglické jurisdikce!.“
„Běžte pro něj, já si poslechnu, co k tomu policie řekne,“ postrčil je Xander směrem ke vchodu do stanice.
Buffy se však nepohnula ani o milimetr. Byla jako zkamenělá. Jen tam tak stála a koukala na Angela. Měl na době tmavý oblek a kravatu. „Co to sakra? Vždyť nesnáší kravaty!“
„Buffy… Giles!“ Zkusila to Will ještě jednou.
„Jasně, jdeme,“ udělala krok k pódiu, „jen mě nech jít tam nahoru – nakopat mu zadek – a pak hned můžeme jít!“ Zlost elektrizovala jejím tělem. Najednou jí bylo všechno jedno. Chtěla mu zarazit zuby hodně hluboko do krku. Dokopat ten jeho fajnově oblečený zadek do pekel. Prostě udělat něco, po čem by se mu rozsvítilo v jeho pitomé lidské hlavě!
„Ne!“ Oba ji popadli za paže.
„Nebylo by zrovna moudrý poutat na sebe pozornost před sídlem policie.“ Poplácal ji po ruce Xander. „Je to agent FBI – teda, no víš, co tím chci říct. A tím pádem by tě to nakopání do zadku dostalo do pořádnýho maléru.“
„Musíme dostat Gilese ven a vyřešit ten náš malý problém, pamatuješ?“ Will se snažila argumentovat, ale nakonec se rozhodla použít i malinko magie. Jemně blondýnce přejela ukazováčkem a malíčkem po kůži a zašeptala pár latinských slovíček. Buffy zamrkala. „Dobrá, jdeme,“ a procpala se ke dveřím.

„Gilesi, když se budeš chtít příště nechat zavřít, mohlo by to vězení být v USA?! Tady ta Vaše byrokracie by člověka uparagrafovala k smrti…“
Pozorovatel si kapesníkem pročistil brýle a ironicky se na mladíka usmál: „Ujišťuji tě, že v nejbližší době žádnou další návštěvu nápravných zařízení neplánuji.“
„Fajn, když už máte jasno, můžeme jít?“ Willow toužebně pokukovala po východu.
Alex se na ni usmál. „Ále, že by naše Will hryzalo svědomí? Přiznej se – co ti nedá spát, no? Přivlastněné lízátko z cukrárny? Hm?“
Čarodějka ho zpražila pohledem.
„Okay, Jako bych nic neřekl.“ Zvedl ruce na svou obranu. „Vždyť už jdu,“ a proklouzl kruhovými dveřmi ven. Giles ho velmi ochotně následoval. Buffy s Willow byly v závěsu za nimi.

Přesně v momentu, kdy překročila práh policejní stanice, ji oslnilo ostré polední slunce a ona v ten moment narazila do něčeho tvrdého. Zavrávorala. Nečekaný náraz ji vyvedl z rovnováhy a ona jakoby zpomaleně padala dozadu. Už, už se měla ocitnout na podlaze, ale silné ruce ji v poslední chvíli zachytily a vytáhly nahoru.
„Omlouvám se Vám, nedával jsem pozor.“
„Ne, to byla moje…“ zastínila si oči a podívala se do tváře muži, který ji zachytil.
„Sakra,“ uslyšela, jak jí za zády Willow zadržela dech.
To, co se stalo v následujících minutách, byla jen jedna velká šmouha, a přesto trvalo snad několik hodin. Zamrkala. Všechno ztichlo a vzduch kolem jakoby elektrizoval… Byly to ty, jí dobře známe, čokoládové oči. Pevná linie lícních kostí, smyslné rty svádějící k polibkům, vysoké čelo s klenutým obočím. Tmavé, krátce střižené vlasy. Bylo to on. Podklesla jí kolena. Kdyby ji stále nedržel, sesula by se k zemi. Zamrkala, protože ji znovu oslnil zbloudilý sluneční paprsek, vykukující zpoza jeho ramen. V ten moment někdo zapnul zvuk a svět se zase začal točit.
Buffy se vysmekla z pevného sevření a natáhla Angelovi jednu přímo do obličeje. Ten se s ublíženým „au“ skácel k zemi.
„Ou,“ pronesly unisimo Willow a Temperance.
„Tak, tady to máš, ty pitomče! Proč si mi nic neřekl, co?!“ Halekala rozzuřená blondýnka na ležícího muže. Agent FBI se na ni podíval a v jeho pohledu se zračil čirý zmatek. „Sakra, dámo, co to má znamenat?“
„Prosím?“ Vyštěkla přemožitelka.
„Ale ne, zase!“ přikročil k hloučku, který už sledovalo několik lidí, Giles. „Buffy, no tak, klid…“ Otočil se na Will: „Ty si jí nedala její prášky, viď?“
„Prášky?“ divila se čarodějka.
„Prášky. Prášky! Přece na její schizofrenii?“
„Áno, tyhle prášky. Ne, asi jsem musela zapomenout.“
„Co to melete,“ setřásla ze sebe knihovníkovu paži přemožitelka.
„Klid, zlatíčko. Všechno bude v pořádku.“
Angel/agent FBI se konečně posbíral ze země a všechny si je podezřívavě měřil. „Pane Gilesi, zase vy?“ Promnul si čelist a oprášil si ramena. „Dejte mi jediný důvod, proč bych Vaši…“
„Dceru,“ pomohl mu Xander, který k nim přistoupil.
„…dceru,“ pokračoval Seeley, „neměl zatknout za útok na veřejného činitele.“
„Děláš si ze mě srandu?“ Spustila zase Buffy.
„Alexi, Willow vezměte, prosím, Vaši sestru do auta. Já tam budu za chvíli.“
„Jasně,“ Xander popadl Buffy z jedné strany a táhnul ji pryč.
„Alexi, nechej toho. Hned mě pusť. Tohle je směšný…“
„Moc se Vám omlouvám, agente,“ drmolil Giles. „Moje dcera byla velmi rozrušená… Nedokážu si představit jak…“
„To je v pořádku,“ zarazila ho Temperance. „Projevy schizofrenie jsou typické svou nevyčitatelností.“ Oprášila Boothovi záda. „Tady agent to chápe.“
„Že chápu?“
„Ano! Ta dívka,“ pokynula směrem k vzdalující se trojici, „je evidentně vážně nemocná.“
Seeley si po chvilce, kdy překonával sám sebe, povzdychl. „Fajn, necháme to. Ale Vám doporučuju, pane, nepleťte se do federálního vyšetřování. Vás a Vaši dceru bych už vidět nemusel!“
„Samozřejmě,“ přikývl knihovník, „náš rozhovor zcela jasně vymezil hranice, za které nepůjdu.“
„To zní rozumně.“
„Nashledanou.“ Ruperth Giles se otočil a rychlým krokem spěchal pryč.
Booth si ještě jednou promnul bradu. „Sakra, ta holka má ale páru.“
„Zítra tam budeš mít modřinu, ale zlomené to není.“ Pronesla odborně antropoložka.
„No to je teda perfektní.“ Ještě jednou se otočil po drobné blondýnce a zamyšleně nakrčil čelo.
„Děje se něco?“
„Ne, nic. Jen, jen mám takový divný pocit, že jsem… Ale to nic.“

Světová centrála přemožitelek – Londýn

Auto projelo dlouhou alejí starých dubů, než zastavilo u zchátrale vypadajícího domu. Oprýskané zdi byly potaženy záclonou z břečťanu sahající od zablácených základů budovy až po střešní tašky. Dřevěné okenice rámovaly matná skla oken, které kryly zatažené závěsy. Dům byl vysoký, avšak rozlohou docela malý. Naopak pozemek, který obklopoval stavbu, se táhl několik kilometrů. Krom přední budovy se jim naskytl pohled i na další tři, které se tyčily opodál. Anglická půda byla porostlá převážně vřesem a modříny. Příjezdová cesta se táhla dubovým parkem, který chránil pozemek před zrakem zvědavých očí.
Vystoupili z černého Bentley Mulsanne a řidič s ním okamžitě odjel směrem k zadním budovám.
„Hlavní centrála je v přední budově, tělocvična a sklady jsou v budovách v zadu.“ Přistoupil ke dveřím a přiložil ruku na bronzové klepadlo. „Zajištění objektu je docela ucházející. Denním útokům upírů se ani tady bohužel nevyhneme.“ Namísto toho, aby klepadlem zabušil o dveře, otočil jím po směru hodinových ručiček. Ozvalo se tiché kliknutí a následně je oslovil cizí hlas: „Identifikace?“
Knihovník si odkašlal: „Giles, Ruperth, identifikační číslo 0298.“
„Giles, Ruperth,“ opakoval hlas. „Vstup povolen.“ A dveře se s kovovým cvaknutím otevřely.
Prošli přes práh a všichni čtyři se vměstnali do úzké chodby, na jejímž konci byly další dveře. Jakmile k nim došli, přiložil Giles dlaň na malý plazmový monitor na levé straně u zdi.
„Hele, jak to, že v Detroitu druhou kontrolu nemáme?!“ Tvářil se ublíženě Xander.
Willow ho dloubla do ramene: „V Brazílii nemáme ani první stupeň.“
„Se vší tou magickou ochranou ho nepotřebujete.“
„Pravda.“ Usmála se čarodějka.
Obrazovka se rozzářila zeleným paprskem a na monitoru se objevil otisk Gilesovi dlaně spolu s jeho iniciály. I druhé dveře se otevřely a vpustili je do samotného nitra světového sídla přemožitelek. Jak uboze působil dům zvenčí, tak moderně vybaven byl vevnitř. Na pravé straně místnosti bylo několik vysoce moderních počítačů, protilehlou stěnu překrývala obrovská obrazovka, která promítala satelitový obraz celého světa. Naproti nim se nacházely schody, které vedly do vyšších pater, a úplně vlevo bylo několik dveří, které mohly vést do kuchyně nebo do sklepa.
„Zdravím, pane.“ Přistoupila k nim vysoká černovláska. „Byla Vaše mise úspěšná?“
Giles si sundal sako a vyhrnul si rukávy bíle košile. „To mi řekněte Vy, Natálie.“
Dívka přikývla a dala se do vysvětlování. „Data, které se nám podařilo přenést těsně předtím, než jste byl zadržen policií, potvrdily naše domněnky.“
„Pak byla mise úspěšná.“ Promnul se kořen nosu. „Natalie, tohle jsou Willow a Xander, velitelé z USA a Brazílie. Tohle je Natálie Newtonová hlavní koordinátor misí pro Evropu.
Čarodějka k dívce přistoupila jako první: „Těší mě, Natálie.“
„Nápodobně,“ potřásla nabízenou dlaní.
Xander se taky přidal. „Líbí se mi, co jste tady s tím provedli. Pár z Vašich vychytávek by se nám za velkou louží taky hodilo.“
„Krom vstupních kontrol máme i UV lasery v celém domě propojené s detektory teploty. Mapujeme perimetr pomocí ultrafialových kamer, můžeme tak vetřelce eliminovat pomocí počítačem řízených děl nabitých kůly a výbušnými náboji typu hamer. Domluvím Vám schůzku s Danielem, většina zabezpečovacích systémů je jeho práce.“
„To je podle mě až moc přehnané.“ Vložila se do dívčina projevu Buffy. „Řekněte mi, Natálie, jestliže za Vás všechnu práci udělají počítače a rádoby mission impossible krámy, jak potom místní přemožitelky poznají, jak se ubránit upírovi?“
„Se vší úctou,“ založila si černovláska ruce na prsou. „Tohle je hlavní centrála a ne jedna z mnoha poboček. Data, které zde shromažďujeme, vyžadují jistá opatření. Přemožitelky mají schematizované cvičení, kde mají dostatečný prostor cvičit se v boji. A navíc, nejsem si jistá, zda jste oprávněna klást takovéto dotazy.“
„Natálie.“ Zastavil ji Giles. „Dovol, abych ti představil Buffy.“
Dívka zmlkla a mírně zbledla, avšak až moc rychle se otřepala. „Za svým tvrzením si stojím.“
Obě dívky si jedna druhou tiše prohlížely. Vzduch v místnosti houstl.
„Dobrá, myslím si, že to by bylo prozatím vše. Natálie, děkuji! A my bychom mohli jít nahoru, do mé pracovny. Mám Vám toho docela dost co vysvětlovat.“
„Pane, měl byste vědět, že jsme pro Vás okamžitě poslali lidi, ale když se objevili Vaší přátelé…“
„Samozřejmě, Natálie. Ještě jednou děkuji.“

Buffy zavřela dveře a rázně se o ně opřela. „Fajn, myslím, že už jsem byla trpělivá, co to šlo!“
Knihovník se posadil do polstrovaného křesla z 19. století, které stálo blízko krbu, a ruce si klidně položil na mahagonový stůl. „Na Natáliinu obranu, vím, že si to myslela dobře, ale náš systém…“
„Sakra Gilesi, to jak to tady vedeš je sice taky funny téma, ale momentálně mě zajímá něco jiného…“ Buffy už nevydržela stát na místě a začala přecházet po pokoji. Willow ji znepokojeně sledovala z malé pohovky pod oknem.
„Taky hořím nedočkavostí,“ připomenul se Alex, který si hrál s jednou z mnoha knih, které zabíraly dvě třetiny Gilesovi pracovny. „Tak spusť starouši.“
„Jak jsem Vás všechny informoval, před třemi měsíci jsme během terénní praxe při zacvičování nových přemožitelek narazili na ohořelou kostru. Po bližším prozkoumání jsme se shodli, že se jedná o upíra. Což je jasně v rozporu s našimi dosavadními zkušenostmi.“ Opřel se o opěradlo křesla.“ Je prakticky nemožné, jak všichni víte, zabít upíra tak, aby z něj zbylo něco jiného než prach. Provedli jsme bezpočet simulací, ale v žádné z nich jsme nedospěli k jinému než „prachovému“ konci. Začali jsme se o celou věc zajímat a zjistili jsme, že tento případ nebyl první. Podařilo se nám vystopovat těla až dva roky zpátky.“
„To muselo být hodně bádání,“ poznamenala Will.
„Věř, že máme své zdroje, které hledání malinko ulehčili.“
Přemožitelka se zamračila. „Může to mít něco společného s kouzlem, kterým Willow probudila přemožitelky?“ zajímala se Buffy.
Giles přikývl. „Jsem si jistý spojitostí.“
„Počkej,“ čarodějka vstala. „Co přesně tím chceš říct?“
„Provedení, časový vzorec i volba obětí ukazuje na to, že…“
Alex se ironicky usmál: „… že grilovací party pořádá některá z přemožitelek.“
„Děláš si srandu?“
„Ne, Will, obávám se, že Alexander má pravdu.“
Čarodějka si stoupla vedle Buffy: „Hloupost! Jsem s každou z nich duševně propojená. Netvrdím, že jsou to bůhví jak silná pouta, ale cítím je! Všechny! A všechny jsou pod naším dohledem.“
Giles se také postavil. Rukama se opřel o stůl a vyzývavě se na obě dívky díval. „Pak mi dejte jiné vysvětlení.“
Místnost prostoupilo dusivé ticho.

Městská márnice – Londýn
„Ano, Daisy, přesně tak.“ Temperance zkoumala zdeformovaná žebra na levé straně hrudního koše oběti číslo 3. „Stejně jako těla všech ostatních jsou zde patrné jasné stopy po ostrém…“
„Kůstko?“ Vpadl jí do zad Booth.
„Boothe, zrovna jsme se slečnou Wickovou zkoumaly narušení žeber u třetí oběti.“ Informovala ho a prstem ukázala na monitor.
„Zdravím agente,“ odmávla jeho přítomnost Daisy a pokračovala v rozhovoru s Temperance, jako by tam nebyl. „Podle tvaru a velikosti ran se domnívám, že oběti byly probodnuty nějakým ostrým…“
„Kolíkem?“ Ozval se agent FBI zvesela.
„A-ano, i tak by se to dalo formulovat.“
„Takže já to shrnu,“ založil si ruce do kapes Seeley. „Máme devět obětí. Všechny do jednoho mají stejnou genetickou mutaci – mají tesáky a všichni byli probodnuti dřevěným kolíkem?“ Odfrknul si. „No tak, tohle je jasný jak facka. Upíři!“
„Ne dřevěným kolíkem.“ Odporoval vědecky obličej na monitoru. „Vzorky, které nám dr. Brennan poslala, neprokázaly existenci žádného druhu dřeva, no vlastně neprokázaly přítomnost ničeho. Jakoby zbraň, kterou byly oběti zabity, neexistovala, což je samozřejmě nemožné, ale přesto…“
„Fajn, fajn,“ zastavil drmolící praktikantku Booth. „Chápu.“
„Vážně? Protože já jsem zmatená,“ tázavě se na něj povídala Temp.
„Okay, Daisy?“
„Ano?“
„Zatím díky,“ a vypnul monitor.
„No?“
„Co no.“
„No – jak tomu tedy rozumíš? Já jsem v koncích. Ohořelá těla bez jediné stopy po katalyzátoru. Genetická mutace vrchních špičáků u každé z obětí. Rána po zbrani, která po sobě nenechá stopu, krom kruhovitého zhmoždění kosti. Za celou dobu své antropologické kariéry jsem se s podobným případem nesetkala. Tady jsme za hranicí reality. To, co jsme doposud zjistili, není možné podložit jedinou vědeckou teorií.“ Brunetka teatrálně rozhodila rentgenové snímky po místnosti.
„Wouw, kůstko. Klid. Ty a ti tví šprti nakonec přijdete s, pro mě mimozemskou, teorií, která tohle všechno vysvětlí.“
Temperance zvedla hlavu zpoza svých dlaní. „Obávám se, že tady nám ani šprti nepomůžou.“
„Tím chceš říct?“
„Že jsme, jak bys to řekl ty – v háji!“

Světová centrála přemožitelek

„Jedna nám musela uniknout.“ Buffy rozhodila rukama. „To je jediné logické vysvětlení.
„Musím opakovat, že je to zatraceně nemožný?! Gaaah – čarodějka psychicky propojená s každou vyvolenou!“ dramaticky na sebe ukázala Willow.
Po tříhodinovém přehadování se neposunuli z místa.
„Tohle nikam nevede,“ zívnul Harris. „Kde se tady může člověk trochu prospat?“
„Alex má pravdu. Už je pozdě a tohle za jednu noc nevyřešíme. Ložnice jsou ve vyšších patrech, jsem si jistý, že Natálie Vám najde nějaké volné pokoje,“ informoval je Giles.
„To zní až moc dobře, jdeš Buffy?“ Vstala čarodějka.
„Běž napřed,“ usmála se na ni blondýnka. „Ještě chci něco probrat s expozorovatelem.“

Chvíli tam jen tak stála a pozorovala Gilese, jak listuje jakousi tlustou knihou. „Změnil ses, i když si vlastně zůstal stále stejný. Je to vůbec možný?“
Usmál se na dívku, kterou už tolik let považoval za svou dceru. „Možná.“
Sedla si naproti něj. „Hm, ty křesla jsou zatraceně pohodlný.“
„Pro dlouhé noční bádání jako stvořené.“
Usmála se. „Chybí ti to někdy?“
„Co přesně?“
„Sunnydale. Doba, kdy všechno bylo menší.“
Zvedl oči od knihy. „Nostalgie?“
„Ne,“ odkašlala si. „Vůbec, ne. Jen mě tak napadlo, že všechno bylo jednodušší, když stačilo jít po setmění na hlídku, zakolíkovat párek upírů na hřbitově a pak si dát skleničku v Bronzu.“
„Padouchům od té doby narostly ambice.“
„To mi povídej. Dneska na hřbitově upíra nepotkáš. Narazíš na ně v nějaké nadnárodní společnosti a oni namísto toho, aby ti chtěli vysát krev, chtěj vysát poslední dollar. Je to zvrácený, totálně.“
Oba propukli v bujarý řehot. Ani jeden z nich se tak dobře nepobavil už nějakou tu dobu. Nemohli si dovolit takový luxus. Ona už nebyla na střední škole, on už nebyl jen pozorovatel. Dnes byli každý jinde, měli povinnosti. Břemeno přemožitelek se stalo mezinárodním problémem. Giles se stal šéfem hlavního štábu a měl pod palcem, dalo by se říct, celou zemi. Kdo jiný by byl povolanější? Xander, Willow a jiní spolehliví lidé měli přiděleny své sektory. Buffy, od doby kdy před několika měsíci narazily s Dawn na poslední přemožitelku někde v Tibetu, prožívala přemožitelské volno. Věnovala se své stáži v ústavu sociální péče, chodila na přednášky a dodělávala si titul. Nikdo to neřekl nahlas, ale všichni věděli, že už potřebovala vysadit. Těch sedm let kdy byla jedinou vyvolenou a následující dva, kdy naháněla přemožitelky po celém světě, byly vyčerpávající.
„Dobrá,“ setřel si poslední slzu smíchu z koutku oka. „Myslím si, že si se ovládala už dostatečně dlouho. Spusť!“
„O čem to mluvíš?“
„Buffy, nebudeme si hrát na to, že nevím, proč si tady zůstala déle než ostatní…“
Povzdechla si. „Proč mi nic neřekl?“
„Je to jen má teorie, ale domnívám se, že necítil potřebu říct ti cokoliv.“
Svráštila obočí a prudce se nadechla.
„Počkej,“ zastavil ji gestem ruky. „Než začneš vyvádět, nech mě to dopovědět.“
Pokračoval: „Když jsem na něj narazil na místě činu, byl jsem v šoku. Nemohl jsem tomu uvěřit, ale je to pravda. Je člověk. Nevím, jak, nevím kdy, nevím proč…“
„Gilesi, mohl bys vynechat části, které NEVÍŠ a soustředit se na ty které VÍŠ?!“
„Když mě odtáhli na policejní stanici, myslel jsem si, že vyloučí-li mě jako podezřelého, kterého jsem ze sebe samozřejmě po objevení se na místě činu udělal, pustí mě. Plánoval jsem Vás hned kontaktovat. Nejen kvůli tomu, že náš malý problém pronikl na veřejnost a policie nám začala fušovat do řemesla, ale také kvůli Angelovi. Bylo mi jasné, že by si ho ráda viděla, ale…“
„Ale?“ naléhala blondýnka.
„Nejsem si jistý, zda se jedná o Angela.“
„Cože? Co tím chceš sakra říct? Gilesi, viděla jsem ho. Dneska jsem ho touhle rukou praštila do obličeje.“
„Což bylo, smím-li poznamenat, velice hloupé. Ale ne, poslouchej. Nepochopila si mě správně. Než jste se objevili v Anglii, měl jsem tu čest strávit s Angelem celé čtyři hodiny o samotě ve výslechové místnosti.“
Buffy stále nechápala, kam tím míří.
„Pokud se opravdu jedná o Angela, a já netvrdím, že ne, tak nemá absolutně žádné vzpomínky na to, že by kdy byl upír!“
Potřásla hlavou: „Ještě jednou?“
„Uvažujme tak, že se z Angela stal člověk. Ten, kdo ho v něj proměnil, se mu musel hrabat v hlavě. Angel žije v domnění, že je agent FBI jménem Seeley Booth. Nepamatuje si mě, nepamatuje si TEBE! Proto necítil potřebu ti oznámit, že je člověk…“

To be continue…